Hyperakuze (zvýšená citlivost na hluk a zvuky): vše co potřebujete vědět

Hyperakuze je odborný termín, kterým označujeme zvýšenou citlivost pacienta na hluk a okolní zvuky. Postihuje 2 - 9 % populace a většinou významněji nenarušuje kvalitu života postižených osob.

Zatímco pro většinu lidí nepředstavují běžné zvuky kolem nás žádný problém, osoby s hyperakuzí vnímají tyto zvuky jako rušivé a někdy u nich vyvolávají nepříjemné příznaky, jako je zvonění v uších (tinnitus) nebo bolest uší. 

U některých lidí se zvýšená citlivost na zvuky objeví po nějaké traumatizující události, jako je například úmrtí partnera, poranění sluchu (akutrauma), těžká zranění hlavy spojené s krvácením do mozku a/nebo při některých onemocněních (fibromyalgie, posttraumatická stresová porucha, úzkost, porucha pozornosti s hyperaktivitou, poruchy autistického spektra, chronický únavový syndrom, apod.). 

Někdy se ale hyperakuze objeví bez jasné příčiny. 

Příznaky hyperakuze ovlivňují život postižených osob různým způsobem. Zatímco pro někoho je zvýšená citlivost na hluk jen drobným problémem, který je nějak zásadně neomezuje v každodenním životě, některým pacientům dokáže hyperakuze pořádně znepříjemnit život do té míry, že nejsou schopni normálně fungovat ani v práci ani doma. 

Někdy se mohou objevit i úzkostné poruchy, strach z vycházení ven a další problémy, které časem vedou až k sociální izolaci. 

Léčba těžkých forem hyperakuze spočívá jednak v léčbě vyvolávajícího onemocnění a také v psychoterapii, jejímž cílem je zmírnit úzkostné projevy a naučit pacienta, aby si na zvýšenou citlivost na hluk zvykl a okolní zvuky ho nestresovaly. 

Součástí léčby hyperakuze je i zvuková terapie. 

Pokud máte problémy s vnímáním hluku, vyhledejte svého ušního lékaře (ORL).

Jaká je četnost výskytu hyperakuze?

Co se týče statistických informací o četnosti výskytu hyperakuze, tak podle dostupných údajů postihuje tento problém 2 – 9 % lidí, nicméně procento osob, kterým toto onemocnění opravdu závažným způsobem zasahuje do života je mnohem nižší (1). 

Jaké jsou příznaky hyperakuze?

Někteří pacienti mají sice zvýšenou citlivost na vnímání okolních zvuků, ale zásadně jim tento jev nenarušuje kvalitu života. 

Naproti tomu někteří pacienti s hyperakuzí mohou mít potíže se soustředěním a zvuky z okolí u nich mohou dokonce vyvolávat pocity úzkosti, hněvu nebo strachu. 

Někteří pacienti s hyperakuzí popisují i další příznaky, jako je například zvýšená citlivost na světlo (fotofobie, světloplachost).

U některých lidí jsou příznaky natolik nepříjemné, že se pacienti snaží nosit zátky do uší či jiné prostředky na odfiltrování okolních zvuků, což ale jejich obtíže ještě zhoršuje, protože se sluchový systém snaží kompenzovat zhoršené vnímání zvuků tím, že ještě více zvýší citlivost. 

Proto byste při hyperakuzi bez předchozího souhlasu svého lékaře neměli používat klapky na uši, zátky do uší ani jiné prostředky na odstranění okolního hluku.

Zvuková tolerance

I když má člověk mnohem horší sluch, než třeba pes, i tak dokážeme rozeznat tiché zvuky šumícího listí a zároveň nám nevadí hlasitější hudba na koncertě. 

Nicméně existuje určitá prahová hodnota hlasitosti zvuku, při jejímž překročení se dostavují nepříjemné pocity bolesti. 

Hodnota prahu bolesti se pohybuje mezi 120 - 130 dB, což je zhruba zvuk startujícího letadla. 

Všechny zvuky, jejichž intenzita je nad prahem bolesti tak vyvolávají bolestivé vjemy. 

Nicméně ještě před dosažením prahu bolesti, má většina lidí takzvaný práh zvukové tolerance, při jehož překročení se u nich dostavují subjektivně nepříjemné pocity (kromě bolesti).

Tento toleranční práh je u každého člověka jiný a závisí také na aktuálním rozpoložení a situaci, ve které se nacházíme. 

Například jeden den vám slabě hrající rádio v pozadí vůbec nemusí vadit, druhý den vám stejný zvuk může vadit a zhoršovat vaše soustředění. 

Snížená zvuková tolerance se často objevuje při únavě nebo ve stresu. 

Kromě prahu zvukové tolerance má většina lidí také zvuky, které naprosto nesnáší. 

Někomu například vadí, když si kolega v práci klepe tužkou o stůl nebo když v koupelně kape vodovodní kohoutek. 

Všechny tyto jevy jsou naprosto normální, nicméně někteří lidé mají do té míry sníženou zvukovou toleranci, že jim okolní hluk podstatně narušuje kvalitu života. 

Druhy snížené tolerance zvuku 

Existuje několik různých druhů snížené zvukové tolerance, respektive zvýšené citlivosti na hluk. 

Hyperakuze je označení pro všechny typy poruch spojené se sníženou zvukovou tolerancí.

Jedná se o stav zvýšené citlivosti na hluk, kdy i velmi tiché či naprosto běžné okolní zvuky, jako je například tikot hodin nebo štěkot psa, jsou pro pacienta velmi rušivé a vyvolávají u něj bolestivé či nepříjemné vjemy. 

Pokud je pacient zvýšeně citlivý jen na některé konkrétní zvuky a má na ně averzi nebo v něm tyto zvuky vyvolávají úzkost, označujeme takový druh snížené zvukové tolerance pojmem fonofobie, což doslova znamená “strach ze zvuku”. 

Nově se zavedl pojem misofonie, který označuje poruchu zvukové tolerance spojenou s extrémním odporem či doslova nenávistí vůči některým zvukům. Často se jedná o zvuky vydávané jinými osobami (například mlaskání při jídle, skřípání zuby nebo srkání). 

Fenomén vyrovnávání hlasitosti (takzvaný recruitment fenomén) je druh snížené zvukové tolerance u pacientů s poruchou sluchu. 

Při této poruše je hranice mezi prahem slyšení a prahem bolesti u pacientů velmi tenká. 

Pokud například s takovým člověkem mluvíme, může vás nejprve požádat, abyste mluvili hlasitěji, protože neslyší a když začnete mluvit jen o trochu hlasitěji, začne na vás volat, abyste nekřičeli, že není hluchý :).

Příčiny hyperakuze

Hyperakuze je jedním z příznaků mnoha různých onemocnění, takže je velmi důležité vždy vyhledat lékaře, aby se příčina potíží zjistila. 

Hyperakuze může být jedním z příznaků migrény či dalších neurologických onemocnění a syndromů

Mezi onemocnění, se kterými je hyperakuze spojena, mimo jiné, patří: 

• migréna
• lymská borelióza
• Williamsův syndrom
• Bellova obrna
• Ménierova choroba
• Fibromyalgie
• Poruchy autistického spektra

Někdy může být zvýšená citlivost na hluk způsobena také úrazem hlavy, poškozením sluchu hlasitým zvukem (akustické trauma) nebo nějakou stresující událostí (například úmrtí partnera, stres nebo úzkostné poruchy).

Někdy je příčina hyperakuze neznámá a nepodaří se jí zjistit vůbec. 

Co přesně je důvodem přecitlivělosti na okolní zvuky se neví, ale lékaři se domnívají, že tento problém je abnormální citlivostí sluchové dráhy v mozku na vnímání zvuků, která může být, mimo jiné, ovlivněna i náladou a aktuálním rozpoložením pacienta.  

Existuje spojitost hyperakuze a tinnitu?

Mnoho lidí, kteří mají tinnitus mají také hyperakuzi a naopak. 

Nicméně někteří pacienti s hyperakuzí tinnitus nemají, takže pokud máte jedno z těchto onemocnění, neznamená to, že se u vás automaticky rozvine i druhé. 

Výzkum v této oblasti stále probíhá (2).

Diagnostika hyperakuze

Diagnostikou a léčbou hyperakuze se zabývají ušní lékaři, kteří se zabývají také léčbou onemocnění krku a nosu (otorinolaryngolog - ORL).  

Součástí diagnostiky je odběr anamnézy a vyšetření sluchu. 

V rámci odběru anamnézy vás lékař požádá o vyplnění podrobného dotazníku, kdy se vás bude ptát na to, jaké zvuky u vás vyvolávají nepříjemné vjemy, v jakých situacích se u vás tyto problémy objevují, apod. 

Stejně tak se vás lékař zeptá na vaše zaměstnání (hluk na pracovišti) a na další související problémy, jako je například tinnitus (zvonění či hučení v uších).

Součástí diagnostiky je také vyšetření sluchu a další vyšetření zaměřená na zjištění příčiny hyperakuze. 

V případě podezření na onemocnění nebo úraz mozku může lékař doporučit MRI mozku (magnetická rezonance) nebo CT vyšetření (výpočetní tomografie) a další specializovaná vyšetření.

Léčba hyperakuze

Pokud hyperakuze nenarušuje kvalitu života pacientů a vyloučí se jiné vyvolávající onemocnění, není nutná žádná léčba a pacient si časem na zvýšenou citlivost na hluk zvykne a naučí se s ní žít. 

Pokud ale hyperakuze zasahuje pacientovi do života tak, že mu prakticky znemožňuje normálně fungovat, je nutné zahájit léčbu, která probíhá na odborném pracovišti (audiologická ordinace či klinika) a spočívá v následujících krocích:

• Léčba vyvolávající příčiny: pokud je příčinou hyperakuze nějaké jiné základní onemocnění je nutné současně léčit i toto onemocnění. 
• Zvuková terapie: vzhledem k tomu, že přirozenou reakcí lidí na hyperakuzi je vyhýbání se zvukovým podnětům, které nepříjemné příznaky vyvolávají například tak, že začnou nosit špunty do uší nebo klapky na uši, je nutné pacienty naučit se žít s okolními zvuky, protože dlouhodobé nošení prostředků na ochranu sluchu obtíže často spíše zhoršuje. K tomu slouží druh expoziční léčby označovaný jako zvuková terapie, kdy se pacientům do sluchátek pouští zvukové signály, které se postupně naučí ignorovat a odfiltrovat, což mů pomůže podobným způsobem pracovat i s ostatními zvuky, které ho ruší. 
• Kognitivně behaviorální terapie: tato forma psychoterapie pomáhá pacientům, podobně jako zvuková terapie, zvyknout si na jednotlivé zvuky ze svého okolí a naučit se na ně přestat reagovat a vnímat je. Někteří pacienti s hyperakuzí mají s KBT skvělé zkušenosti, zatímco jiným tento způsob léčby moc nepomohl. Poraďte se s lékařem o nejlepším řešení pro vaši konkrétní situaci.
• Režimová opatření: mezi režimová opatření používaná v léčbě hyperakuze patří například odstranění zdroje zvuku, který obtíže vyvolává, z doslechu pacienta či úprava pracovního místa nebo domácnosti tak, aby se nepříjemné zvuky co nejvíce odfiltrovaly. 

Používání prostředků na ochranu sluchu

Jednou z prvních přirozených reakcí lidí s hyperakuzí je používání prostředků na ochranu sluchu, které dokonale odfiltrují okolní hluk. 

I když to vypadá jako dobré řešení, není tomu tak. 

Dlouhodobé používání prostředků na ochranu sluchu, jako jsou špunty do uší, se při hyperakuzi nedoporučuje

Při dlouhodobém používání těchto prostředků totiž dochází ke zvýšení citlivosti sluchové dráhy a sluchových orgánů na vnímání zvuků (tělo se při nošení prostředků na ochranu sluchu domnívá, že hůře slyšíme, a tak se snaží zvýšit citlivost sluchu na maximum). 

To samozřejmě obtíže spojené s hyperakuzí ještě více zhoršuje. 

Proto byste se měli používání těchto prostředků při hyperakuzi vyvarovat a používat je dlouhodobě jen se souhlasem svého lékaře. 

Co si z článku odnést?

Hyperakuze je odborný termín označující zvýšenou citlivost na okolní hluk. 

Podle studií tímto problémem trpí 2 - 9 % lidí. 

Příčinou hyperakuze mohou být různá onemocnění (poruchy autistického spektra, fibromyalgie, migréna, Williamsův syndrom, Ménierova choroba, apod.), poranění mozku či sluchových orgánů (úrazy, akustické trauma, krvácení do mozku, apod.) a/nebo reakce na nějakou traumatizující událost (posttraumatická stresová porucha, úzkostné poruchy, stres, apod.). 

Někdy se příčinu potíží nepodaří odhalit vůbec. 

Léčba hyperakuze spočívá především v psychoterapii (kognitivně-behaviorální terapie a expoziční léčba - zvuková terapie), režimových opatřeních a léčbě vyvolávajících onemocnění. 

Pokud máte pocit, že jste přecitlivělí na některé zvuky nebo vás okolní hluk ruší v práci či doma, navštivte svého lékaře.