Ledvinová kolika, její příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Ledvinová (renální) kolika je krutá a silná bolest způsobená nejčastěji kameny v močových cestách (odborně se přítomnosti močových kamenů říká urolitiáza). Bolest se může vyskytnout kdekoli v močovém ústrojí, včetně oblasti ledvin (typicky bolest dolní části zad – beder nebo břicha), močovodů, močového měchýře či močové trubice (uretry).

Močové kameny se mohou vytvořit ve všech výše uvedených částech vylučovacího traktu a jejich velikost se podstatně liší.  Existuje také několik různých druhů močových kamenů, ale většina vzniká hromaděním minerálů nebo jiných látek (například kyseliny močové nebo šťavelanu vápenatého), které po smíchání s močí vytvoří pevnou masu.

Existuje několik způsobů léčby močových kamenů, včetně mimotělní litotripse (rozbíjení kamenů rázovou vlnou – LERV), chirurgických a dalších metod. Až v 80% případů se močové kameny z těla vyloučí sami, bez nutnosti chirurgického zákroku.

Protože renální kolika způsobuje obrovskou bolest a zaseknuté ledvinové kameny mohou nevratně poškodit ledviny a další části močového ústrojí, je její správná a rychlá léčba velice důležitá.

Příznaky ledvinové koliky

Příznaky renální koliky se značně liší a jejich intenzita závisí na velikosti kamenů a také na místě, kde se kameny nachází.

Menší močové kameny způsobují jen „lehkou“ ledvinovou koliku a často je postižená osoba vyloučí s močí větší bolesti.

Naproti tomu velké močové kameny často způsobují krutou bolest, a to zejména v případě, kdy dojde k jejich zablokování ve zúžených místech vylučovací soustavy, jako je například ledvinový kalich, PU přechod– pyeloureterální přechod, místo kde ledvinová pánvička přechází v močovod – ureter, který odvádí moč z ledvin do močového měchýře.

Nejčastějším projevem ledvinové koliky je bolest na postižené straně (pravostranná x levostranná kolika) v oblasti mezi žebry a pánví, která vystřeluje (vyzařuje) do břicha a do podbřišku.

Bolest obvykle přichází ve vlnách, které trvají 20 – 60 minut a následně odezní, než přijde další vlna.

Renální kolika je jen jedním z příznaků močových kamenů. Mezi další časté příznaky močových kamenů patří také:

• bolest při močení nebo obtížné vylučování moči
• krev v moči, díky které má moč růžovou, tmavě hnědou nebo červenou barvu
• zapáchající moč
• nevolnost
• zvracení
• přítomnost pevných částic v moči
• urgence na močení (neustálé akutní nutkání na močení)
• zkalená moč
• časté (polyurie) nebo naopak nedostatečné močení (oligurie)

V některých případech se u pacientů s ledvinovou kolikou mohou objevit také příznaky infekce močových cest, jako jsou vysoké horečky, zimnice či studený pot.

Pokud se u vás takové příznaky vyskytnou, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Stejně tak byste měli vždy vyhledat lékaře, pokud se u vás objeví v souvislosti s renální kolikou následující příznaky:

• nemožnost se vymočit (kompletní zástava močení)
• nekontrolované zvracení
• horečky nad 38°C

Příčiny ledvinové koliky

Ledvinová kolika bývá nejčastěji způsobena uváznutím močového kamene ve vývodných cestách močových nebo přímo v ledvině.

Nejčastěji močové kameny zablokují ureter (močovod). Tělo se pak snaží zaseknutý kámen uvolnit rytmickým stahováním močovodů, což způsobuje kruté kolikovité bolesti typicky přicházející ve vlnách. Pokud se zablokovaný kámen neodstraní, rozvíjí se zánět močových cest a hrozí také poškození močových cest i ledvin v důsledku útlaku a nadměrného rozpínání tkání tlakem moči (v ledvinách se takovému stavu říká hydronefróza, která může být velmi nebezpečná a skončit i ztrátou postižené ledviny).

Pokud tělo nedokáže kámen z močovodu vypudit rytmickými stahy ureteru, může vzniknout ureterální spasmus (v podstatě křeč, kdy se svalovina močovodu stáhne, což způsobí prudkou a silnou bolest.

Močové kameny vznikají z celé řady různých chemických látek a minerálů a jsou způsobeny řadou rizikových faktorů.

Mezi nejčastější rizikové faktory spojené se vznikem močových kamenů patří:

• nadbytek šťavelanu vápenatého v moči (tento stav nevzniká při nadbytečném příjmu vápníku ve stravě, ale naopak při jeho nedostatku a také při hormonálních poruchách či nádorových a jiných onemocněních)
• onemocnění trávicího traktu, jako jsou Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida
• dna, což je onemocnění vyvolané nadbytkem kyseliny močové v krvi
• některé léky
• cystinurie (dědičné onemocnění při kterém se do moči vylučuje nadbytek aminokyseliny cystinu, ze které mohou vznikat takzvané cystinové močové kameny)
• obezita a nadváha
• chirurgické výkony (operace) na trávicím traktu, jako je například gastrický bypas
• dehydratace (nedostatečný příjem tekutin)
• výskyt močových kamenů (urolitiázy) v rodině

Diagnostika ledvinové koliky

Protože je ledvinová kolika většinou spojena s močovými kameny, snaží se lékaři při podezření na toto onemocnění zjistit, zda nějaké ledvinové kameny máte.

K tomu se používá nejčastěji prostý rentgenový snímek břicha a pánve zaměřený na ledviny a vývodné cesty močové (takzvaný nefrogram), kde se ledvinové kameny zobrazí jako syté stíny bílé až bílošedé barvy. Protože ale často na RTG snímcích bývají ledviny překryty střevním obsahem nebo plyny a kameny tak nemusí být vidět, provádí se ještě vyšetření ultrazvukem nebo na CT. Smyslem těchto vyšetření je zjistit přítomnost močových kamenů, určit jejich velikost a polohu a případně i zjistit, zda nedošlo k jejich posunu či změně polohy nebo velikosti oproti minulému vyšetření.

Nedílnou součástí diagnostiky močových kamenů je také vyšetření krve, ve které se hledají zvýšené hladiny látek, které mohou vznik močových kamenů způsobit.

Druhy močových kamenů

Léčba močových kamenů do značné míry závisí také na druhu ledvinových kamenů, které máte.

Existuje několik různých druhů ledvinových kamenů, včetně, mimo jiné:

• Kameny ze šťavelanu vápenatého: tyto močové kameny jsou nejčastější a paradoxně vznikají spíše při nedostatečném příjmu vápníku než při jeho nadbytku.
• Kameny z kyseliny močové vznikají v případě zvýšené koncentrace kyseliny močové v moči
• Cystinové kameny jsou naštěstí poměrně vzácné a vznikají při cystinurii – dědičné onemocnění spojené se zvýšeným vylučováním aminokyseliny cystinu do moči
• Struvitové kameny jsou také méně častým druhem močových kamenů a jsou způsobeny přítomností některých baktérií v močových cestách.

Léčba ledvinové koliky

V léčbě ledvinové koliky se uplatňují jednak léky přinášející bezprostřední úlevu od bolesti, spazmů, nevolnosti a zvracení a jednak postupy zaměřené na odstranění ledvinových kamenů (tedy řešení vlastní příčiny renální koliky).

Medikamentózní léčba ledvinové koliky

Hlavním smyslem této léčby je ulevit pacientovi od bolesti. K tomu se používají následující léčiva (1):

• spazmoanalgetika (nejčastěji Algifen s účinnou látkou metamizol): tento lék se aplikuje nejčastěji ve formě injekce (buď do svalů – intramuskulární podání, nebo do žíly – intravenózní podání). U intravenozního podání je potřeba se nejprve ujistit, že pacient nemá zelený zákal, protože Algifen může jeho projevy zhoršovat.
• nesteroidní protizánětlivé léky (NSPZL, též nesteroidní antiflogistika) – hlavně diklofenak: u některých pacientů se osvědčuje kombinace spazmoanalgetik s diklofenakem, což je lék proti bolesti a zánětu ze skupiny nesteroidních antiflogistik. Doporučuje se intramuskulární podání obou léků.
• intradermální aplikace mezokainových pupenů: pokud má pacient s ledvinovou kolikou neztišitelné bolesti, mohou rychlou úlevu přinést opichy mezokainem do podkoží v oblasti beder.
• kombinace spazmolytik, lokálních anestetik a antiemetik: podává se nitrožilně kombinace léků ulevujících od spazmů (křečí) močovodů, bolesti a zvracení. Vhodná je například kombinace mezokainu (lokální anestetikum) a metamizolu (spazmolytikum) s escinem alfa (například přípravek Reparil, působící proti otokům a zánětům. Někdy lékaři využívají tak opioidy (silné léky proti bolesti a zvracení).

Kromě výše uvedených léků se v léčbě ledvinové koliky a močových kamenů uplaťnují také následující léky:

• antibiotika (na léčbu případného zánětu močových cest)
• alkalizující činidla (jedná se o látky, které pomáhají snižovat riziko vzniku metabolické acidózy, která při postižení ledvin a renální kolice často vzniká)
• kortikosteroidy (léky proti zánětu)
• blokátory kalciového kanálu (tyto léky snižují krevní tlak, což pomáhá snížit riziko poškození ledvin při renální kolice)
• selektivní alfa-1 blokátory (pomáhají rovněž snižovat krevní tlak)

Některým pacientům také pomáhá přikládání hřejivých polštářků na bolestivé místo.

Léčba vedoucí k odstranění močových kamenů

Většina drobných močových kamenů projde močovým ústrojím bez větších problémů. Některé studie dokonce naznačují, že až 80% těchto malých kamenů se lze zbavit bez chirurgického výkonu (1).

Většinou stačí jen dodržovat pokyny lékaře, tedy chodit na pravidelné kontroly (sleduje se při nich pohyb kamene), pít dostatek tekutin a případně užívat léky proti bolesti, pokud se příznaky renální koliky přeci jen objeví.

Velké kameny se naopak často zaseknou a vyvolají ledvinovou koliku.

Mezi základní metody užívané k odstranění močových kamenů, patří:

• Ureteroskopická extrakce litiázy: tímto lékařským termínem označujeme chirurgický výkon, při kterém vám lékaři prostrčí do močovodu tenkou trubičku s kamerou a světlem, přes kterou mohou pak vkládat různé nástroje pro odstranění močových kamenů. Tato metoda patří mezi takzvané invazivní endoskopické metody a obvykle se provádí na operačním sále v celkové anestézii. Umožňuje i odstranění velkých močových kamenů.
• Mimotělní litotrypse (též litotripse) rázovou vlnou (LERV): jedná se o neinvazivní způsob léčby močových kamenů, kdy ležíte na stole a lékaři vám na ledvinu zvenčí nasměrují rázové zvukové vlny, které nepoškozují měkké tkáně, ale dokážou rozdrtit močové kameny na malé kousky, které jsou pak z těla vyloučeny s močí.
• Perkutánní nefrolitomie (PNL): perkutánní nefrolitomie je operační postup používaný k léčbě renální koliky způsobené obtížně dostupnými nebo velkými močovými kameny. Slovo perkutánní znamená, že se provádí přes kůži a nefrolitomie je „odstranění kamene z ledviny a močových cest“. Výkon se provádí v celkové anestézii.
• Zavedení stentu: zavedení stentu do močovodu patří mezi častěji používané způsoby léčby ledvinové koliky a ledvinových kamenů. Stent je tenká trubička, která se prostrčí močovodem až do ledviny a končí v močovém měchýři. Smyslem je zajistit průchodnost močovodů a odtok moči. Někdy přes stent odejdou i močové kameny.
• Otevřená operace: pro odstranění močových kamenů a vyřešení ledvinové koliky je u některých lidí nutné provést otevřený operační výkon. Jedná se o poměrně rozsáhlou operaci, a tak k ní lékaři přistupují až poté co selhaly všechny ostatní způsoby léčby.

Odstranění močového kamene je důležité, protože jinak hrozí recidiva (návrat) ledvinové koliky.

Prevence ledvinové koliky

Prevence renální koliky spočívá především v prevenci močových kamenů. Lékaři vám většinou doporučí zvýšit příjem tekutin a snížit příjem sodíku (soli).

Zvýšení příjmu tekutin vám někdy může pomoci zbavit se menších močových kamenů. I pokud vám to ale nepomůže, má smysl dostatečně pít, minimálně kvůli prevenci dehydratace.

Některým lidem pomáhá i speciální ledvinová dieta (zdravé stravování, založené na konzumaci dostatku celozrnných potravin, ovoce a zeleniny). někteří lékaři také doporučují zvýšit konzumaci citrusů (pomeranče, citróny, grapefruity), protože pomáhají v prevenci močových kamenů. Poraďte se se svým lékařem.

Co si z článku odnést?

Ledvinová kolika je nepříjemý a velmi bolestivý stav, který vzniká nejčastěji při ucpání močových cest močovými kameny. Tento stav vyžaduje urgentní lékařskou pomoc, v jejímž rámci vám lékaři uleví od bolesti a spazmů (intramuskulární nebo intravenozní aplikací spazmoanalgetik – léků proti bolestem a křečím), nevolnosti a zvracení a dalších příznaků. Další léčba je pak založena na odstranění močových kamenů, které renální koliku způsobily. Při správné a rychlé léčbě je prognóza velmi příznivá a pacient se většinou plně uzdraví.