Hyperinflace plic: vše co potřebujete vědět!

Hyperinflace plic (air trapping) je stav, kdy dochází ke zdánlivému zvětšení objemu plic v důsledku abnormálního a dlouhodobého hromadění vzduchu v plicních sklípcích.

Hyperinflace plic je stav, kdy se v důsledku abnormálního a dlouhodobého hromadění vzduchu v plicích zvětšuje jejich objem.

Hyperinflace plic vede k hypoxémii (nízké hladině kyslíku v krvi), protože nahromaděný vzduch v plicních alveolech zhoršuje přestup kyslíku z vdechovaného vzduchu do krve.

S hyperinflací plic se nejčastěji setkáváme u chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), ale může se vyskytnout i u dalších chronických onemocnění dýchacích cest nebo u některých geneticky podmíněných chorob, jako je například cystická fibróza.

Nejčastějším příznakem hyperinflace plic jsou potíže s dýcháním, nicméně pokud se tento problém nezačne včas léčit, může způsobit srdeční selhání a ohrozit pacienta na životě.

Tento článek popisuje příčiny, příznaky a možnosti léčby hyperinflace plic a dozvíte se v něm také to, jak se tento problém diagnostikuje.

Příznaky

Hyperinflace plic se velmi obtížně diagnostikuje, protože se projevuje stejnými nebo velmi podobnými příznaky jako mnoho různých onemocnění, včetně těch, se kterými je tento problém spojován.

Mezi možné příznaky hyperinflace plic, mimo jiné, patří:

• Dušnost a namáhavé dýchání
• Bolest na hrudi
• Bolest při nádechu
• Únava a ospalost
• Zhoršení fyzické kondice
• Sípání
• Modré zbarvení rtů, sliznic a/nebo konečků prstů (cyanóza)

Mezi časté příznaky hyperinflace plic patří také námahová dušnost, kdy pacient není schopen provádět ani běžné denní aktivity bez toho, aniž by se u toho zadýchal.

S hyperinflací plic se nejčastěji setkáváme u chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Hlavním příznakem je dušnost.

V časných stádiích mohou být námahová dušnost nebo intolerance fyzické zátěže jedněmi z prvních příznaků hyperfinlace plic.

Komplikace

Nejzávažnější komplikací hyperinflace plic je srdeční selhání.

Hromadění vzduchu v plicní tkáni zvyšuje tlak uvnitř hrudníku, což vede k plicní hypertenzi a přetížení levostranných srdečních oddílů, které musí krev přečerpávat větší silou, aby se dostala do celého těla.

Dlouhodobě neléčená hyperinflace plic tak může vést k trvalým změnám stěny levé komory (hypertrofická a dilatační kardiomyopatie), což může způsobit až srdeční selhání (1).

Příčiny

Hlavní příčinou hyperfinflace plic je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), což je skupina onemocnění, do které patří různé choroby, jako jsou například rozedma plic (plicní emfyzém) a chronický zánět průdušek (chronická bronchitida).

Plicní emfyzém

Jedná se o onemocnění spojené s nevratnou destrukcí plicních sklípků (alveolů), což vede ke zhoršení funkce plic a jejich schopnosti okysličovat krev.

Alveoly totiž  zajišťují přestup kyslíku z vdechovaného vzduchu do krve a současně v nich dochází k přestupu přebytečného oxidu uhličitého (CO2) z krve do vydechovaného vzduchu.

Zničené plicní sklípky již nelze obnovit, a tak dochází k nevratnému poškození plic a k trvalému zhoršení jejich funkce.

Plicní emfyzém nejčastěji postihuje kuřáky, ale může se vyskytnout i u osob, které pracují v agresivním prostředí, kde vdechují dráždivé či jedovaté látky.

Hlavním příznakem plicního emfyzému je dušnost, zejména námahová dušnost, která ale postupně přechází v klidovou dušnost, kdy se pacient zadýchává a nemůže dýchat ani v klidu.

Léčba plicního emfyzému spočívá ve zmírňování příznaků.

Lékaři pacientům předepisují kortikosteroidy na zmírnění zánětlivé reakce a bronchodilatancia, která roztahují průdušky a ulevují tak od dušnosti.

Tyto léky se podávají inhalačně i systémově (perorálně).

V případě bakteriální infekce lékaři pacientům předepisují antibiotika.

Chronická bronchitida

Chronická bronchitida je onemocnění, které se projevuje zúžením průdušek (bronchů) na podkladě dlouhodobých zánětlivých změn.

Stejně jako u plicního emfyzému postihuje chronická bronchitida nejčastěji kuřáky.

Léčba chronické bronchitidy spočívá zejména v užívání protizánětlivých léků (kortikosteroidy) a také antibiotik, v případě nasedající bakteriální infekce.

Ostatní příčiny

Mezi další příčiny hyperinflace plic patří astma, bronchiektázie, bronchiolitidy (například takzvaná popcornová plíce)  nebo cystická fibróza.

Diagnostika

Součástí diagnostiky hyperinflace plic je fyzikální vyšetření, odběr anamnézy, funkční vyšetření plic a vyšetření zobrazovacími metodami.

Součástí fyzikálního vyšetření je poslechové vyšetření plic fonendoskopem, které dokáže odhalit různé fenomény signalizující problémy s dýcháním (například chrůpky, pískoty či vrzoty) nebo srdečními chlopněmi (šelesty na srdci nebo nedomykavost chlopní).

Lidé s hyperinflací plic mají také typický tvar hrudníku, který označujeme jako emfyzematózní nebo „soudkovitý“ hrudník.

Kouření je významným rizikovým faktorem onemocnění spojených s hyperinflací plic

Mezi zobrazovací metody užívané v diagnostice hyperinflace plic patří:

• Rentgen hrudníku: hyperinflaci plic na rentgenu hrudníku poznáme podle zvětšení objemu jedné nebo obou plic a podle oploštělých bráničních kopulí. Nicméně jedná se jen o orientační a pomocné vyšetření, protože vlastní příčinu hyperinflace plic z prostého rentgenového snímku plic většinou není možné odhalit.
• Výpočetní tomografie hrudníku (CT): toto vyšetření využívá, stejně jako rentgen hrudníku, rentgenové záření, ale vytváří tenké řezy plicní tkání v několika různých rovinách (takzvané multiplanární – MPR rekonstrukce v rovině sagitální, axiální a koronární). Proto je mnohem podrobnější než prostý sumační rentgenový snímek hrudníku a umožňuje lépe zhodnotit stav plicního parenchymu. Na CT se například spolehlivě zjistí bronchiektázie, známky bronchiolitidy, druh plicního emfyzému (centrilobulární, panlobulární nebo paraseptální) a další změny plicního parenchymu spojené s hyperinflací plic.
• Ultrasonografie srdce: ultrazvukové vyšetření srdce nám sice neumožní stanovit diagnózu hyperinflace plic, ale má důležitý pomocný význam, protože z něj zjistíme jak srdce funguje a jak vypadají chlopně. Provádí se buď přes hrudník (transthorakální echo srdce) nebo skrz stěnu jícnu (jícnové echo).

Funkční vyšetření plic lékařům poskytne informace o tom, jak dobře plíce pacienta fungují.

Při těchto vyšetřeních se měří objem plic, jejich celková kapacita, rychlost průtoku vzduchu plícemi a výměna plynů v plicních alveolech.

Protože příznaky hyperinflace plic jsou nespecifické, je pro praktického lékaře velmi obtížné toto onemocnění diagnostikovat a většinou musí pacient ke specialistovi (plicnímu lékaři).

Léčba

Léčba hyperinflace plic spočívá v léčbě vyvolávajícího onemocnění.

Je důležité poznamenat, že hyperinflaci plic nelze vyléčit a dokážeme její příznaky pouze zmírnit.

Mezi způsoby léčby onemocnění spojených s hyperinflací plic patří:

• Bronchodilatancia: jedná se o léky, které rozšiřují průdušky a tím pacientovi usnadňují dýchání.
• Dechová rehabilitace: jedná se o speciální dechová cvičení, která pacienta učí správným stereotypům dýchání, pomáhají rozšiřovat dýchací cesty a zmírňují tak dušnost a bolesti při nádechu.
• Oxygenoterapie: jedná se o inhalační podávání kyslíku, jejímž cílem je normalizovat hladinu kyslíku v krvi a zmírnit projevy hypoxémie.
• Volum redukční operace plic (LVRS): jedná se o operační výkon, jehož cílem je zmenšit objem vzduchem naplněných plic, což pomáhá snížit tlak v plicích a zátěž srdce. Tento způsob léčby se využívá pokud jiná léčba nefunguje nebo není dostatečně účinná.
• Transplantace plic: pokud není možné funkci plic obnovit do té míry, aby mohl pacient alespoň v omezené míře normálně fungovat, je jediným řešením pro pacienty s CHOPN transplantace plic.  

Co si z článku odnést?

Hyperinflace plic je stav, kdy v plicích dochází k abnormálnímu nahromadění vzduchu, nejčastěji kvůli destrukci části plicních alveolů.

To vede ke zvětšení objemu postižené plíce a ke zhoršení výměny respiračních plynů.

Pacient má tak hypoxémii (málo kyslíku v krvi), což se projevuje příznaky, jako je dušnost, chronická únava nebo namáhavé dýchání.

Nejčastější příčinou hyperinflace plic je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a také onemocnění, která jsou spojena s hromaděním vzduchu v plicích, mezi něž patří astma, bronchiektázie, bronchiolitidy nebo cystická fibróza.

Součástí diagnostiky hyperinflace plic je fyzikální vyšetření (včetně poslechového vyšetření plic fonendoskopem), vyšetření zobrazovacími metodami (RTG hrudníku, CT plic nebo echokardiografie) a funkční vyšetření plic.

Vzhledem k tomu, že hyperinflace plic je spojena s onemocněními, která vyvolávají trvalé poškození plicního parenchymu, jedná se o nevyléčitelný stav, jehož léčba spočívá jen v mírnění příznaků.

V léčbě hyperinflace plic se využívají bronchodilatancia, dechová cvičení, oxygenoterapie, transplantace plic nebo volum redukční operace (LVRS).

Prvním a zdaleka nejčastějším příznakem hyperinflace plic je námahová dušnost a bolest na hrudi při nádechu.

Pokud se tyto příznaky objeví, měli byste co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc.

Léčbou onemocnění spojených s hyperinflací plic se zabývají plicní lékaři.