Rozedma plic (plicní emfyzém): vše co potřebujete vědět

Rozedma plic (odborně plicní emfyzém) je onemocnění plic, při kterém dochází ke zničení plicních alveolů, což snižuje pružnost plic a hlavně jejich schopnost okysličovat krev. Nejvýznamnějším příznakem rozedmy plic je dušnost, zejména při námaze. V tomto článku popisujeme příčiny, příznaky, diagnostiku a možnosti léčby rozedmy plic.

Co je plicní emfyzém?

Emfyzém je onemocnění plic, které nejčastěji postihuje kuřáky, ale vyskytuje se i u lidí, kteří dlouhodobě (například v rámci práce) dýchají dráždivě nebo zdraví škodlivé látky.

Rozedma plic ničí plicní alveoly, což jsou váčky v plicích naplněné vzduchem, který dýcháme. V počátečních fázích onemocnění dochází k oslabení stěny alveolů a poté k jejich prasknutí, což vede k podstatnému snížení pracovního objemu plíce a tím i ke zhoršení přestupu kyslíku do krve.

Postižená osoba pak trpí dušností, a to zejména při zátěži (například při cvičení, ale v pokročilých fázích se dušnost objevuje již při ujití pouhých pár kroků, což je pro pacienta velmi obtěžující).

Emfyzém také způsobuje ztrátu elasticity (pružnosti) plíce.

Plicní emfyzém je jedním ze dvou nejčastějších onemocnění, které spadají do skupiny chorob označovaných jako chronická obstrukční plicní onemocnění (CHOPN). Druhým nejčastějším onemocněním z této skupiny je chronická bronchitida.

Rozedma plic je nevratné onemocnění (jednou poškozené alveoly již nejde opravit), takže léčba se zaměřuje jen na zpomalení progrese a zmírňování příznaků.

Příznaky

Příznaky rozedmy plic nastupují plíživě. Někteří lidé mají emfyzém několik let bez toho, aniž by si všimli nějakých obtíží.

Jednou z prvních známek onemocnění je dušnost a kašel, zejména při cvičení nebo jiné fyzické námaze.

Dušnost a kašel se postupně zhoršují a nakonec se mohou objevit i po ujití pár kroků nebo být přítomny trvale, i když je pacient v klidu.

Mezi další příznaky emfyzému plic patří:

• bolest na hrudi
• únava
• hubnutí
• deprese
• tachykardie (zrychlení srdeční frekvence) a/nebo palpitace (bušení srdce)

U postižených osob se také vyskytuje modrošedé zbarvení konečků prstů a rtů. Tomuto stavu se odborně říká cyanóza (zmodrání) a pokud se u vás vyskytne, je nutné okamžitě volat lékařskou pomoc.

Koho plicní emfyzém nejčastěji postihuje?

Podle Americké asociace pro choroby plic bylo v roce 2011 ve Spojených státech amerických více než 4,5 miliónu osob s rozedmou plic (1).

V České republice chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), což je skupina chorob, mezi které patří i plicní emfyzém, každoročně zabije až 3 500 lidí a přes 300 tisíc lidí o své chorobě dokonce neví (2).

Většina lidí s emfyzémem je starší 65 let a riziko vzniku tohoto onemocnění je stejné u mužů i u žen.

Hlavní příčinou emfyzému je kouření. Čím více (a déle) kouříte, tím se riziko emfyzému a CHOPN zvyšuje.

Riziko emfyzému zvyšuje i takzvané pasivní kouření (pobyt v zakouřených prostorách, i když sami nekouříte).

Také osoby, které pracují nebo žijí v oblastech s vysokým stupněm znečištění vzduchu, dýchají chemikálie nebo látky, které dráždí plíce, mají vyšší riziko rozvoje plicního emfyzému.

Podle některých autorů se na rozvoji rozedmy plic v mladším věku může podílet i dědičnost, ale naštěstí je dědičná forma plicního emfyzému velice vzácná.

Diagnostika

Diagnostika rozedmy plic v první řadě spočívá v odebrání anamnézy pacienta. Zejména se lékař musí zeptat zda kouříte a zda jste doma nebo v práci vystaveni nebezpečným látkám nebo parám.

Na potvrzení diagnózy plicního emfyzému se používají:

• zobrazovací metody, zejména CT vyšetření a RTG plic
• pulzní oxymetrie je neinvazivní způsob sledování takzvané saturace krve kyslíkem (tedy kolik % kyslíku krev obsahuje)
• funkční vyšetření plic, která spočívají v tom, že pacient dýchá do přístroje zvaného spirometr, který vypočítá jaký objem vzduchu je pacient schopen do plic nasát a jak dobře plíce fungují z hlediska přenosu kyslíku do krve
• vyšetření krevních plynů z arteriální krve, které se provádí z tepenné krve, která se získá buď kapilárně (z drobné kapiláry na špičce prstu) nebo z tepny (nejčastěji ze vřetenní nebo stehenní tepny – a. radialis nebo femoralis)
• EKG, což je vyšetření sloužící k ověření činnosti srdce a k vyloučení kardiální příčiny dušnosti

Podle situace může lékař doporučit další vyšetření.

Jak vypadá emfyzém plic na rentgenu a na CT?

Vzhledem k tomu, že plicní emfyzém vede k nevratné ztrátě plicních alveolů (sklípků), dochází k prořídnutí plicního parenchymu a k hromadění vdechovaného vzduchu uvnitř plic, což vede ke zvětšení jejich objemu (odborně se tento jev označuje jako hyperinflace plic neboli air trapping) k prasknutí alveolů (plicních sklípků), oslabení stěny plicních sklípků (alveolů) a k jejich prasknutí. 

Na rentgenovém snímku hrudníku pak lékaři vidí zvětšený objem postiženého plicního křídla a jeho prořídlou strukturu, což radiolog označí jako "známky hyperinflace plic".

Kromě zvětšení objemu plicních křídel patří mezi další rentgenové známky plicního emfyzému také prořídnutí plicní kresby a postižená plíce je v rentgenovém obraze "černější" než plíc u zdravého člověka. 

Na výpočetní tomografii (CT) hrudníku jsou známky plicního emfyzému mnohem lépe vidět a lékaři, mimo jiné, umí z CT určit o jaký typ emfyzému se jedná (centrilobulární, panlobulární nebo paraseptální emfyzém) a vidí také další postižení, která mohou být s emfyzémem spojena, jako jsou plicní buly nebo bronchiektázie a/nebo atelektáza plic.

Jaké druhy plicního emfyzému existují?

Podle místa postižení plicní emfyzém rozdělujeme na centrilobulární, panlobulární nebo paraseptální.

Centrilobulární plicní emfyzém postihuje střední část plicního lalůčku, zatímco paraseptální emfyzém postihuje oblast mezi přepážkami (septy) jednotlivých lalůčků. 

Panlobulární plicní emfyzém pak postihuje celý plicní lalůček a je spojený s deficitem alfa-1 antitrypsinu.

Léčba

Rozedma plic je neléčitelné onemocnění. Léčba se tedy zaměřuje na zmírnění příznaků a zpomalení progrese onemocnění.

Pokud jste kuřák, je prvním a nejdůležitějším krokem v léčbě emfyzému zanechání kouření.

Jedním z hlavních způsobů léčby rozedmy plic je oxygenoterapie

Dalšími možnosti léčby emfyzému plic jsou léky, podpůrné prostředky a operace.

Léky

Na zmírnění projevů plicního emfyzému lékaři předepisují řadu různých léků, jako jsou například:

• bronchodilatancia, což jsou léky roztahující průdušky. Tím se otevřou dýchací cesty, což pacientovi přináší úlevu od dušnosti a kašle.
• kortikosteroidy na úlevu od dušnosti
• antibiotika na léčbu bakteriálních infekcí plic a dýchacích cest, které mohou příznaky plicního emfyzému zhoršovat

Všechny tyto léky lze podávat inhalačně nebo perorálně (ústy).

Podpůrné prostředky

Mezi podpůrné prostředky, které pomáhají zmírňovat příznaky rozedmy plic patří například:

• Pravidelné cvičení a dechová terapie: ideální fyzickou aktivitou je chůze, která pomáhá posilovat dýchací svaly a zmírnit tak námahovou dušnost. Naučte se také správně dýchat a vyzkoušejte jógu nebo tai chi.  
• Kyslíková terapie (oxygenoterapie): tento způsob léčby pomáhá tělu dodat chybějící kyslík. Někteří pacienti s pokročilými stádii plicního emfyzému potřebují oxygenoterapii 24 hodin denně, což ale má svá rizika, proto vždy dodržujte pokyny lékaře.

Operace

V pokročilých stádiích onemocnění je někdy nutné odstranit nevzdušné oblasti plic (buly) a zmenšit tak objem plíce, což pomáhá zmírnit dušnost. Této operaci se říká bulektomie.

Někdy pacient musí až na transplantaci plic.

Bulektomie i transplantace plic se jako způsob léčby používají jen v oprávněných případech při velmi těžkém emfyzému.

Ostatní způsoby léčby

Lidé s rozedmou plic mají často podváhu a nedostatek vitamínů. Proto je důležité konzumovat dostatek potravin bohatých na vitamíny A, C a E, jako jsou ovoce a zelenina.

Důležité je také očkování proti některých infekcím, jako je například pneumokok (baktérie, která je častým původcem zápalu plic). Očkování pomáhá snížit riziko infekčních onemocnění dýchacích cest, která jsou častou komplikací plicního emfyzému.

Lidé s emfyzémem často trpí úzkostmi a depresí, protože nemohou být tak aktivní jako dříve a někdy jsou dokonce závislí na oxygenoterapii (musí tedy být neustále připojeni na kyslíkovou bombu).

V takových případech může pomoci zapojit se do skupin, které sdružují lidi se stejným onemocněním a podělit se o své zkušenosti.

Pacient si tak uvědomí, že není sám, koho rozedma plic trápí a že podobné potíže mají i jiní, což velmi často pomáhá zmírnit projevy depresí a úzkosti.

Prevence a prognóza

Protože hlavní příčinou plicního emfyzému je kouření, je nejlepší prevencí přestat kouřit.

Stejně tak se vyhněte opakovanému dlouhodobému pobytu v prostředí zamořeném škodlivými chemickými látkami a parami.

Prognóza pacientů s emfyzémem plic závisí na závažnosti onemocnění. Přestože rozedmu plic neumíme léčit a stav pacienta se postupně zhoršuje, dokážeme progresi onemocnění alespoň zpomalit a pacientům ulevit od příznaků.

Nejlepší prevencí emfyzému plic a důležitou součástí léčby je zanechání kouření.

Kouření vždy projevy onemocnění zhoršuje, takže je velice důležité co nejrychleji přestat kouřit. Stejně tak je zásadní, aby tato choroba byla diagnostikována co možná nejrychleji, protože u lidí s emfyzémem plic postupně dochází nejen k poškození plic, ale i srdce, což může být život ohrožující.

Je také důležité udržovat se pokud možno v dobré tělesné kondici a cvičit. Není nutné vymýšlet nic světoborného, stačí alespoň 5x týdně na 30 minut jít na procházku do přírody.

Pokud přestanete kouřit, budete zdravě jíst, hýbat se a brát léky podle pokynů svého plicního lékaře, můžete i s plicním emfyzémem žít dlouhý a prakticky plnohodnotný život. 

Co si z článku odnést?

Plicní emfyzém neboli rozdema plic je závažné onemocnění, při kterém dochází k trvalé destrukci plicních sklípků a ke zvětšení objemu postižené plíce. Toto onemocnění je součástí chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) a postihuje zejména kuřáky a/nebo osoby s nedostatkem alfa-1 antitrypsinu.

Mezi hlavní příznaky emfyzému plic patří dušnost, cyanóza, bušení srdce a chronická únava.

Léčba spočívá v inhalačním podávání kyslíku (oxygenoterapie) a dalších léků (například kortikosteroidy). 

V závažných případech je nutná i operace, při které se odstraní buly v nevzdušné části plicní tkáně (bulektomie).