Blefarospasmus: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Blefarospasmus je odborný lékařský termín užívaný pro mimovolní křečovité stažení svalů, ovládajících pohyby očních víček. Ve své nejzávažnější (a naštěstí velmi vzácné) podobě se projevuje sevřením očních víček, které přetrvává až několik hodin.

Tuto formu blefarospasmu lékaři označují jako benigní esenciální blefarospasmus (BEB). Mírnou formu blefarospasmu, kdy dochází jen k vůlí neovladatelnému mrknutí, označujeme jako tiky v oku.

Mezi onemocnění, u kterých se blefarospasmus často vyskytuje jako jeden z hlavních příznaků patří syndrom suchého oka a Tourettův syndrom. Nicméně ve většině případů vzniká blefarospasmus samovolně bez zjevné příčiny.

Toto onemocnění postihuje stejným dílem muže i ženy, přičemž nejčastěji jsou postiženy osoby středního věku a ženy vyššího věku.

Ve velmi závažných případech může dojít až k funkční slepotě postižené osoby, protože „křeč“ ve svalech udržuje oční víčka zavřená až po dobu několika hodin. V takových případech někdy postižené osoby přijdou o řidičský průkaz nebo se musí vzdát sportovních aktivit a často i společenského života, protože ataka blefarospasmu může přijít kdykoli a funkční slepota znemožňuje řízení motorových vozidel a provozování sportovních aktivit.

Blefarospasmus nelze vyléčit, ale můžeme zmírnit příznaky paralýzy (obrny) svalů očního víčka. K tomu se využívají zejména injekce botulotoxinu.

Pokud žádná léčba nefunguje, je často nutné přistoupit až k operativnímu odstranění svalů očních víček.  

Příčiny blefarospasmu

Přesnou příčinu blefarospasmu neznáme, ale odborníci se domnívají, že se na jeho vzniku podílí poruchy některých funkcí mozku. Podle jedné teorie může být příčinou blefarospasmu porucha přenosu chemických signálů mezi nervovými buňkami v části mozku, která je odpovědná za řízení pohybů (bazální ganglia).

V některých případech se blefarospasmus vyskytuje u rodinných příslušníků, což naznačuje, že se na jeho vzniku může podílet i genetika (dědičnost).

Velmi často se spolu s blefarospasmem nebo těsně před ním u pacientů objeví syndrom suchého oka, nicméně nevíme, zda je toto zjištění statisticky významné, takže z něj nelze dělat nějaké závěry.

Někdy se blefarospasmus objevuje při nadměrném stresu.

Příznaky blefarospasmu

Mezi příznaky blefarospasmu patří neovladatelné mrkání, chvění až křečovité sevření očních víček na jednom nebo obou očích. Někdy má pacient potíže zavřené oči otevřít nebo udržet oční víčka otevřená. Postupem času se příznaky blefarospasmu mají tendenci zhoršovat a vyskytují se stále častěji.

Mezi známky progrese blefarospasmu, mimo jiné, patří:

• blefarospasmus vzniká v reakci na konkrétní spouštěče (například v reakci na únavu nebo při oslnění jasným světlem)
• záchvaty blefarospasmu se objevují stále častěji, a to bez ohledu na spouštěče
• po blefarospasmu pacient není schopen otevřít oční víčka, a to až na několik hodin a někdy je křeč ve víčkách tak silná, že dochází až ke stažení obočí dolů směrem k oku.

Klasifikace blefarospasmu

Blefarospasmus lze podle závažnosti rozdělit do tří skupin:

• tiky a mimovolní mrkání: jedná se o nejmírnější formu blefarospasmu, která se projevuje jen mimovolním mrkáním a občasnými tiky v oku. Někdy mohou být kontrakce svalů očních víček tak malé, že je pacient cítí, ale navenek se nijak neprojeví. Tiky jsou velice časté a nelze je odstranit s pomocí žádné léčby. I když se z technického hlediska jedná o blefarospasmus (tiky jsou způsobeny nedobrovolnými, vůlí neovladatelnými kontrakcemi svalů očních víček), většina lékařů je označuje jen jako tiky a nikoli jako blefarospasmus
• blefarospasmus: za blefarospasmus lékaři považují chronické, nedobrovolné tiky či stahování svalů očních víček.
• Meigeův syndrom: tímto termínem označujeme mimovolné opakované pohyby úst, jazyka a očních víček. Postižená osoba například může nekontrolovatelně otevírat a zavírat ústa, kousat se do rtů nebo vyplazovat jazyk. Meigeův syndrom se někdy též označuje jako oromandibulární dystonie.

Diagnostika blefarospasmu

Pro stanovení diagnózy blefarospasmu neexistuje žádné konkrétní vyšetření a diagnóza je stanovena na základě odběru anamnézy a fyzikálního vyšetření poté, co lékař vyloučí jiné možné příčiny.

Blefarospasmus je často diagnostikován pozdě nebo vůbec, protože má podobné příznaky jako řada jiných neurologických onemocnění, včetně ptózy (poklesu očních víček), která je častým příznakem mnoha neurologických onemocnění.

Někdy blefarospasmus vzniká jako nežádoucí účinek některých léčiv, zejména antipsychotik (léky proti psychotickým poruchám, jako je například schizofrenie) a léků používaných k léčbě Parkinsonovy choroby (antiparkinsonika, jako je například levodopa nebo karbidopa).

Léčba blefarospasmu

Mezi hlavní způsoby léčby blefarospasmu patří:

• techniky na zmírnění stresu: pokud je blefarospasmus způsoben nadměrným fyzickým nebo duševních vypětím, je možné na zmírnění jeho projevů vyzkoušet různé techniky na zvládání stresu.
• injekce botulotoxinu A (Botox®/Dysport®): botulotoxin A je jed (toxin), který tvoří baktérie Clostridium botulinum. Při injekční aplikaci malého množství tohoto toxinu dochází k zablokování nervových vzruchů mezi svaly a nervy, což vede k paralýze (obrně) svalů. Paralyzované svaly se pak nemohou stahovat a nemůže tak dojít ke vzniku blefarospasmu. Nejčastěji se aplikuje několik injekcí botulotoxinu, a to jak nad oko, tak pod oko. Účinky botulotoxinu se začnou projevovat zhruba za jeden až čtyři dny a naplno se projeví zhruba za týden. Botulotoxinové injekce v léčbě blefarospasmu pomohou až 90% pacientů a jejich účinek přetrvává zhruba 4 měsíce. Mezi časté nežádoucí účinky botulotoxinu při léčbě blefarospasmu patří, mimo jiné, syndrom suchého oka, pokles očních víček (ptóza) a dvojité nebo rozmazané vidění. Naštěstí jsou tyto nežádoucí účinky většinou dočasné. Příčinou syndromu suchého oka je vyschnutí ochranného slzného filmu na povrchu rohovky, kvůli omezené pohyblivosti očních víček. Proto se pacientům po aplikaci botulotoxinu často preventivně doporučuje kapat si do oka speciální kapky na obnovu slzného filmu, které pacientům přináší úlevu od syndromu suchého oka.
• léky: někdy se v léčbě blefarospasmu s úspěchem využívají některé léky užívané v psychiatrii, jako je lithium (stabilizátor nálady) nebo diazepam (benzodiazepin), nicméně tyto léky by neměly být užívány dlouhodobě a zejména s benzodiazepiny je nutné zacházet velmi opatrně a nikdy je neužívat dlouhodobě, protože hrozí závislost. Pokud botulotoxin nepomáhá, může pacientovi lékař předepsat léky ze skupiny spasmolytik (léky na uvolnění svalových křečí).
• operace: myektomie je operace, při které se odstraní část (nebo všechny) svaly očních víček a obočí, které způsobují blefarospasmus. Tato operace je indikována jen v případě, kdy selhaly všechny ostatní způsoby léčby, včetně botulotoxinu a pacientovi blefarospasmus způsobuje potíže, které podstatným způsobem zhoršují kvalitu života. Účinnost myektomie v léčbě blefarospasmu je poměrně vysoká, udává se, že až u 80% lidí s blefarospasmem po myektomii zaznamená výrazné zlepšení stavu.

Co si z článku odnést?

Blefarospasmus je odborný termín, kterým se označuje křeč svalů očních víček a obočí, spojená s nedobrovolným (vůlí neovladatelným) sevřením očních víček. Příznaky blefarospasmu mohou být jen mírné (například jen občasné tiky nebo vůlí neovladatelné mrknutí), ale někdy jsou velmi závažné (pacient není schopen otevřít jedno nebo obě oči po dobu až několika hodin, což se projevuje funkční slepotou, rozmazaným viděním, apod.).

Léčba blefarospasmu závisí na vyvolávající příčině.

Kromě technik na zmírnění stresu se v léčbě tohoto onemocnění uplatňují injekce botulotoxinu, léky (spasmolytika, stabilizátory nálady nebo benzodiazepiny) a v některých případech i chirurgické odstranění svalů očních víček.