6 poruch příjmu potravy a jejich projevy

6 poruch příjmu potravy a jejich projevy
2. května 2019 8:50

Někteří lidé považují poruchy příjmu potravy za určitý druh životního stylu nebo volby pacienta, ale ve skutečnosti se jedná o závažná duševní onemocnění. Mají vliv na tělesné i psychické funkce organizmu a narušují také společenské uplatnění a sociální život postižených osob. A někdy mohou být i život ohrožující. Světové zdravotnické organizace dnes poruchy příjmu potravy uznávají za oficiální nemoc.

Obsah článku

  1. Co jsou poruchy příjmu potravy?
  2. Co způsobuje poruchy příjmu potravy?
  3. Mentální anorexie (Anorexia Nervosa)
  4. Mentální bulimie
  5. Záchvatovité přejídání
  6. Pika (pica) syndrom
  7. Ruminační syndrom
  8. Restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID)
  9. Ostatní poruchy příjmu potravy
  10. Co si z článku odnést?

V České republice se s diagnózou poruch příjmu potravy v roce 2015 léčilo více než 4 000 osob (1).

Toto číslo sice nevypadá nějak hrozivě (v přepočtu na 100 tisíc osob je to zhruba 40 osob), ale je potřeba si uvědomit, že kromě lidí, kteří se s nějakou poruchou příjmu potravy léčí, existuje také velká skupina lidí, která se z nějakého důvodu neléčí, i když takovou poruchou trpí.

Je tedy potřeba o poruchách příjmu potravy psát a naučit se je rozpoznávat.

V následujícím článku se podíváme na 6 nejčastějších poruch příjmu potravy a jejich projevy.

Co jsou poruchy příjmu potravy?

Poruchy příjmu potravy jsou onemocnění charakterizovaná nenormálními nebo narušenými stravovacími a jídelními zvyklostmi.

Obvykle jsou spojeny s nějakou formou obsese z jídla, tělesné hmotnosti nebo vzhledem vašeho těla a často mají závažné zdravotní následky a mohou vést i ke smrti nebo sebevraždě.

Příznaky poruch příjmu potravy jsou velice různorodé, ale většinou se jedná o drastické omezení příjmu potravy, záchvatovité přejídání či snaha o co nejvyšší snížení příjmu kalorií, která vede k tomu, že si postižené osoby vyvolávají zvracení nebo průjmy s pomocí projímadel či jiných prostředků. Někteří lidé také nadměrně cvičí ve snaze zhubnout, i když hubnout nepotřebují. 

Přestože poruchy příjmu potravy postihují lidi všech věkových kategorií, nejčastěji se vyskytují u dospívajících dívek a mladých žen. Některé studie dokonce naznačují, že až 13% mladých žen bude do dovršení 20. let věku trpět alespoň jednou poruchou příjmu potravy.

Shrnutí: Poruchy příjmu potravy jsou duševní onemocnění, která jsou charakterizovaná obsesemi týkajícími se jídla a vzhledu těla. Mohou postihnout lidi všech věkových kategorií, ale nejčastěji se vyskytují u mladých žen.

Co způsobuje poruchy příjmu potravy?

Odborníci se domnívají, že poruchy příjmu potravy jsou způsobené řadou různých faktorů.

Jedním z těchto faktorů je genetika. Studie na dvojčatech, které sledovaly výskyt poruch potravy u dvojčat, která byla ihned po porodu rozdělena a vychovávána dvěma různými rodinami (po adopci), potvrdila, že poruchy příjmu potravy mohou být dědičné.

Výsledky naznačují, že pokud se u jednoho z dvojčat vyskytne porucha příjmu potravy má druhé dvojče 50% pravděpodobnost, že u něj porucha příjmu potravy rovněž vznikne (3).

Dalším faktorem, který se podílí na vzniku poruch příjmu potravy jsou osobnostní rysy. Zejména neurotici, osoby se sklonem k perfekcionismu a impulzivnímu jednání mají vyšší riziko, že onemocní některou z poruch příjmu potravy než ostatní populace (3).

Dalšími možnými příčinami vzniku poruch příjmu potravy jsou zvyšující se tlaky na štíhlou postavu, včetně obecného vnímáníštíhlosti jako ideálu krásy, což se promítá i do médií (3).

Tlustý muž v křesle s pivem aneb pivo dělá hezká těla

Záchvatovité přejídání je častým projevem poruch příjmu potravy

V zemích, které nevyznávají západní kulturu a kde štíhlá postava není považována za ideál krásy, je četnost výskytu poruch příjmu potravy mnohem nižší a některé z těchto onemocnění se zde prakticky nevyskytují (4).

Na druhou stranu, i když je v řadě zemí světa ideál štíhlé postavy silně propagován, přesto se zde poruchy příjmu potravy vyskytují jen málo. Na vzniku poruch příjmu potravy se tak s největší pravděpodobností podílí více faktorů než jen ideál štíhlé postavy..

V poslední době odborníci také zjistili, že se na vzniku poruch příjmu potravy podílí také změny ve struktuře mozku a další biologické změny.

Ukazuje se, že zejména hladiny serotoninu a dopaminu (hlavní neuromediátory mozku) mohou hrát důležitou roli při vzniku poruch příjmu potravy (5, 6).

Než však budeme moci činit nějaké závěry, musíme provést další studie. 

Shrnutí: Poruchy příjmu potravy jsou způsobeny řadou různých faktorů. Patří mezi ně dědičnost, biologické změny v mozku, osobnostní rysy a také kulturní ideály.

Mentální anorexie (Anorexia Nervosa)

Mentální anorexie je pravděpodobně nejznámější poruchou příjmu potravy.

Nejčastěji vzniká během dospívání nebo u mladých dospělých a častěji onemocní ženy než muži (7).

Lidé s mentální anorexií si myslí, že jsou obézní, i když jsou naopak nebezpečně štíhlí. Neustále sledují svou hmotnost, nejí některé potraviny a drasticky omezují příjem kalorií.

Mezi nejčastější projevy mentální anorexie patří (8):

  • Nápadná podvýživa ve srovnání s osobami stejného věku a výšky.
  • Velmi malý příjem potravy.
  • Neustálý strach z přibírání (tloustnutí) a to i přes to, že nemocný trpí podváhou (příliš nízkou hmotností vzhledem k věku a výšce).
  • Chorobná snaha o udržování zdravé váhy a obsese štíhlou postavou.
  • Silný vliv tělesné hmotnosti nebo tělesných tvarů na chování a sebevědomí.
  • Narušené (pokřivené) vnímání vlastního těla, včetně popírání zjevné podváhy.

U mentální anorexie se také vyskytují příznaky obsedantně kompulzivní poruchy. Například řada lidí s mentální anorexií trpí obsesemi ve vztahu k jídlu. U některých se tyto obsese projevují například chorobným sbírání receptů nebo hromaděním (schováváním) potravin na různých místech.

Někteří lidé s mentální anorexií mají také problémy s konzumací potravin na veřejnosti a mají silné puzení řídit a kontrolovat prostředí ve kterém žijí, což má vliv na jejich spontánnost.

Mentální anorexie se dělí do dvou základních typů - restriktivní typ a purgativní (někdy též označovaný jako bulimický) typ (8).

Osoby, které trpí restriktivní formou mentální anorexie hubnou výhradně prostřednictvím diet, hladovění a nadměrného cvičení.

Naopak jedinci s purgativní formou mentální anorexie se záchvatovitě přejídají velkým množstvím jídla nebo jí velmi málo, ale vždy poté se snaží zkonzumované potravy zbavit různými způsoby, včetně zvracení či nadměrného cvičení. Užívají tedy projímadla (laxativa) či diuretika, vyvolávají si zvracení nebo cvičí do úmoru.

Mentální anorexie dokáže lidský organizmus velmi vyčerpat a poškodit. Postupem doby dochází u postižených osob k řídnutí kostí (osteoporóze), neplodnosti v důsledku nepřítomnosti menstruačního cyklu (amenorhea), vypadávání vlasů, lámání nehtů a růstu drobných jemných chloupků po celém těle (9).

V závažných případech může mentální anorexie způsobit selhání srdce, mozku a dalších orgánů (multiorgánové selhání), což může vést ke smrti pacienta.

Shrnutí: Lidé s mentální anorexií omezují příjem potravy nebo se zkonzumované potravy snaží zbavit s pomocí purgativního chování (užívání projímadel, diuretik, vyvolávání zvracení, nadměrné cvičení, apod.). Trpí také silnou úzkostí až obsesí z přibírání, a to i když mají ve skutečnosti výraznou podváhu.

Mentální bulimie

Další dobře známou poruchou příjmu potravy je mentální bulimie

Stejně jako mentální anorexie i mentální bulimie se nejčastěji vyskytuje u dospívajících nebo mladých dívek. Muži tímto onemocněním trpí méně často (7).

Lidé s mentální bulimií často jí neobvykle velké porce jídla v relativně krátké době (záchvatovité přejídání).

Každá taková epizoda záchvatovitého přejídání trvá tak dlouho, dokud se dotyčný nenaplní žaludek k prasknutí (do silných bolestí). Navíc během epizody záchvatovitého přejídání má dotyčná osoba pocit, že nemůže přestat přijímat potravu ani ovládat (kontrolovat) zkonzumované množství jídla.

Při epizodách záchvatovitého přejídání navíc dotyčná osoba často jí potraviny, které za normálních okolností vůbec nejí.

Některé osoby ale při záchvatech přejídání jí i potraviny, které mají v oblibě.

Bulimici se po záchvatu přejídání snaží přijaté potravy zbavit (s pomocí purgativních jevů) a tím snížit množství přijatých kalorií a ulevit si od bolesti břicha.

Časté purgativní jevy u mentální bulimie jsou stejné jako u mentální anorexie, tedy vyvolávání zvracení, hladovění, užívání laxativ, diuretik, klystýrů či nadměrné cvičení. 

Příznaky mentální bulimie mohou být velmi podobné projevům záchvatovitého přejídání či purgativního typu mentální anorexie. Nicméně u mentální bulimie si pacienti obvykle udržují relativně normální tělesnou hmotnost a netrpí podváhou.

Mezi časté symptomy mentální bulimie patří (8):

  • Opakované epizody záchvatovitého přejídání s pocitem ztráty kontroly nad množstvím přijaté potravy
  • Opakované epizody nevhodného purgativního chování (vyvolávání zvracení, užívání laxativ, diuretik, klystýrů, hladovění či nadměrné cvičení) s cílem zabránit přibírání na váze
  • Silný pocit nespokojenosti se vzhledem či hmotností těla, který podstatně ovlivňuje chování pacienta
  • Strach z přibírání i když je tělesná hmotnost pacienta v normálním rozmezí

Mezi nežádoucí projevy mentální bulimie patří bolesti v krku, otoky slinných žláz, opotřebení zubní skloviny, nadměrná kazivost zubů, pálení žáhy, podráždění žaludku, těžká dehydratace nebo narušení hormonální rovnováhy (9).

V závažných případech může mentální bulimie také vést k narušení rovnováhy hladiny elektrolytů v těle, zejména iontů sodíku, draslíku a vápníku. To může vyvolat cévní mozkovou příhodu nebo infarkt myokardu.

Shrnutí: Lidé s mentální bulimií nekontrolovatelně konzumují velké množství jídla v krátkém časovém intervalu (záchvatovité přejídání) a následně se snaží přijatých kalorií zbavit vyvoláním zvracení, užíváním laxativ, diuretik či klystýrů nebo nadměrným cvičením.

Záchvatovité přejídání

Mezi poruchy příjmu potravy bylo záchvatovité přejídání zařazeno teprve nedávno.

Nicméně v posledních letech patří mezi nejčastější poruchu příjmu potravy (10).

Záchvatovité přejídání se často vyskytuje zejména během dospívání a u mladých dospělých, ale nemoc může vzniknout prakticky v libovolném věku. 

Osoby, které trpí záchvatovitým přejídáním mají stejné příznaky jako pacienti s mentální bulimií nebo purgativním (bulimickým) typem mentální anorexie.

Často například jí neobvykle velké porce jídle ve velmi krátkém časovém úseku a nedokážou během "záchvatů žravosti" kontrolovat množství přijaté potravy.

Nicméně, na rozdíl od mentální anorexie a bulimie se lidé se záchvatovitým přejídáním nesnaží kompenzovat přijaté kalorie prostřednictvím purgativních návyků (vyvolávání zvracení, užívání diuretik, laxativ či klystýrů, hladovění či nadměrného cvičení). 

Mezi často projevy záchvatovitého přejídání patří (8):

  • Konzumace velkého množství jídla ve velmi krátké době, obvykle v utajení a to až do doby, než se pacient cítí plný a začne ho bolet břicho. Pacient jí i přes to, že se necítí hladový.
  • Pocity nemožnosti kontrolovat množství přijaté potravy během epizod záchvatovitého přejídání.
  • Pocity úzkosti, nepohody, studu, znechucení či viny, když se pacient zamyslí nad svými záchvaty přejídání.
  • Pacienti se nesnaží kompenzovat přijaté kalorie během záchvatu přejídání purgativními prostředky, jako je vyvolávání zvracení, nadměrné cvičení nebo užívání diuretik či laxativ.

Lidé, kteří trpí záchvatovitým přejídáním jsou často obézní nebo mají nadváhu. To zvyšuje riziko vzniku závažných zdravotních komplikací spojených s obezitou, jako jsou onemocnění srdce, cévní mozkové příhody nebo diabetes druhého typu (11).

Shrnutí: Záchvatovité přejídání se projevuje pravidelnou a nekontrolovatelnou konzumací velkého množství jídla v krátkém časovém úseku. Na rozdíl od mentální bulimie a mentální anorexie se ale pacienti nesnaží přijaté potravy zbavit a drasticky omezit kalorický příjem prostřednictvím purgativních návyků.

Pika (pica) syndrom

Pika (pica) syndrom je dalším úplně novým onemocněním, které je řazeno mezi poruchy příjmu potravy.

Osoby, které trpí pika syndromem pojídají věci, které nejsou potravinami, jako například led, špínu, křídu, zeminu, mýdlo, papíry, vlasy, látky, vlnu, kukuřičný škrob nebo prací prášek či čistící prostředky (8).

Pika syndrom postihuje děti i dospělé. Nejčastěji se ale vyskytuje u dětí, těhotných žen a mentálně postižených jedinců (12).

Osoby s pika syndromem mají vyšší riziko, že si přivodí otravy, infekce, poranění trávicího traktu nebo nedostatek živin. V některých případech (v závislosti na tom, jaké věci postižená osoba konzumuje), může pika syndrom skončit až smrtelně.

Diagnózu pika syndromu lze stanovit pouze v případě, že pojídání nepotravinářských výrobků není běžnou součástí dané kultury nebo náboženství a navíc se musí jednat o společensky nepřijatelné chování. 

Shrnutí: Osoby s pika syndromem trpí chorobným nutkáním konzumovat jiné věci než potraviny. Toto onemocnění postihuje zejména děti, těhotné ženy a duševně nemocné osoby.

Ruminační syndrom

Ruminační syndrom nebo též syndrom ruminace je další nové onemocnění zařazované mezi poruchy příjmu potravy.

Jedná se o onemocnění, kdy postižená osoba vrací zpět do úst potravu, kterou předtím rozžvýkala a spolkla. Tuto potravu následně znovu rozžvýká a spolkne nebo jí vyplivne (13).

K ruminaci (regurgitaci) dochází nejčastěji do 30 minut po jídle. Na rozdíl od refluxní choroby jícnu, která je vyvolána chorobně, jde u ruminačního syndromu o regurgitaci dobrovolnou (vyvolanou postiženou osobou) (14).

Ruminační syndrom může vzniknout jak v dětství, tak v dospělosti. U dětí jsou nejčastěji postiženy děti ve věku 3 až 12 měsíců a onemocnění často s přibývajícím věkem samo zmizí. U starších dětí a dospělých je obvykle nutná psychiatrická léčba.

Neléčený ruminační syndrom může vést k úbytku hmotnosti a k závažné malnutrici (podvýživě), která může skončit i úmrtím pacienta. 

Dospělí s ruminačním syndromem často omezují příjem potravy, zejména na veřejnosti. To může způsobit úbytek hmotnosti a podvýživu (8, 14).

Shrnutí: Ruminační syndrom postihuje osoby všech věkových kategorií. Postižené osoby dobrovolně vrací (regurgitují) přijatou potravu ze žaludku do úst a znovu jí žvýkají a buď jí opět spolknou nebo vyplivnou.

Restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID)

Restriktivní porucha příjmu potravy je rovněž novým onemocněním řazeným mezi poruchy příjmu potravy.

Toto onemocnění vzniklo "přejmenováním" bývalé "poruchy příjmu potravy u kojenců a malých dětí", což byla jedna z diagnóz poruch příjmu potravy u dětí do sedmi let.

I když se restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID) vyskytuje převážně u malých dětí, může přetrvávat do dospělosti. Navíc je její výskyt stejně častý jak u dětí, tak u dospělých. 

Osoby, které trpí restriktivní poruchou příjmu potravy mají narušené způsoby stravování, a to buď z důvodu nezájmu o potravu nebo kvůli tomu, že si "znechutí" některé pachy, chutě, barvy, konzistenci nebo teplotu přijímaných potravin

Mezi běžné projevy restriktivní poruchy příjmu potravy (ARFID) patří (8):

  • Vyhýbání se konzumaci potravy, které brání řádné výživě postižené osoby a vede k nedostatečnému příjmu kalorií a živin.
  • Stravovací návyky, které narušují normální společenské funkce, jako například společné stravování.
  • Nadměrný úbytek hmotnosti nebo poruchy vývoje vzhledem k věku a výšce postižené osoby.
  • Nedostatek živin nebo závislost na potravinových doplňcích či umělé výživě.

Je důležité poznamenat, že restriktivní porucha příjmu potravy nemá nic společného s běžným a normálním chování dětí a dospělých (například s vybíravostí dětí v jídle nebo s omezením příjmu potravy ve vyšším věku). Abychom mohli o restriktivní poruše příjmu potravy hovořit, musí se jednat skutečně o poruchu, která narušuje normální život postižené osoby.

Stejně tak se za restriktivní poruchu příjmu potravy nepovažuje omezení konzumace potravin z důvodu jejich nedostatku nebo z důvodu náboženských či kulturních zvyklostí.

Shrnutí: Restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID) je onemocnění, které vede k tomu, že lidé nejí dostatečně. Je způsobena nezájmem o jídlo nebo nadměrným znechucováním si určitých druhů potravin, včetně jejich chuti, vůně nebo vzhledu.

Ostatní poruchy příjmu potravy

Kromě shora vedených poruch příjmu potravy existují ještě další, méně známé poruchy. Obvykle se řadí do jedné z následujících tří kategorií (8):

  • Purgativní poruchy příjmu potravy: jedná se o poruchy příjmu potravy, kdy postižené osoby vyvolávají zvracení, užívají laxativa, diuretika či nadměrně cvičí, aby zabránili nadměrnému příjmu kalorií. Nicméně na rozdíl od mentální anorexie či bulimie se postižení jedinci záchvatovitě nepřejídají.
  • Syndrom nočního jedlictví (přejídání): Iidé s touto poruchou příjmu potravy často nadměrně konzumují jídlo v nočních hodinách, obvykle po probuzení ze spánku.
  • Jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy (EDNOS): do této skupiny patří ostatní poruchy příjmu potravy, jejichž příznaky odpovídají poruchám příjmu potravy, ale nelze je zařadit do žádné z výše uvedených kategorií.

Jedním z onemocnění, kterou psychiatři zařazují mezi jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy (EDNOS) je ortorexie (orthorexia nervosa). Přestože se o této nemoci stále častěji v odborných kruzích hovoří, zatím je zařazována mezi jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy a není samostatnou diagnózou.

Lidé s ortorexií se nadměrně zaměřují na zdravou výživu, a to do té míry, že to ovlivňuje jejich každodenní život. 

Postižená osoba tak například vůbec nejí některé druhy potravin, které považuje za nezdravé. To může vést k malnutrici, nadměrnému úbytku hmotnosti, problémům s jídlem mimo domov a k emočnímu stresu.

Osoby s ortorexií nejsou obvykle vedeny touhou zhubnout. Spíše se snaží za každou cenu dodržovat dietu, kterou si předepsaly (15).

Shrnutí: Purgativní poruchy příjmu potravy, syndrom nočního přejídání a jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy, jako je například ortorexie, patří mezi další poruchy příjmu potravy, které ale nejsou tak časté jako ty výše uvedené.

Co si z článku odnést?

Smyslem tohoto článku bylo přinést více informací o poruchách příjmu potravy a také vyvrátit některé mýty, které kolem těchto chorob kolují.

Poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění, které mohou velmi poškodit vaše tělesné i duševní zdraví.

Nejedná se o hlouposti či banality ani o nějaké dobrovolné diety, které si postižené osoby vybírají, ale jde o závažná duševní onemocnění, která vyžadují odbornou péči.

Pokud znáte někoho, kdo trpí poruchou příjmu potravy, poraďte mu, ať se obrátí na odborníky, kteří mu pomohou problém vyřešit dříve než bude pozdě a dojde k nevratnému poškození organizmu.

Pomohl Vám tento web? Chtěli byste nás finančně podpořit, abychom pro Vás mohli psát více kvalitních článků? Klikněte sem!.
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Zpracováno podle Healthline.com

Zdroje obrázků:

Stockphotosecrets.com

Článek naposled aktualizován: 2. května 2019 8:50
Datum příští revize: 2. května 2021 8:50
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace