Vyšetření očního pozadí: vše co potřebujete vědět!

S vyšetřením očního pozadí se můžeme setkat v rámci diagnostiky očních onemocnění (například zeleného zákalu nebo refrakčních vad), ale také při diagnostice a léčbě dalších onemocnění, jako jsou vysoký krevní tlak nebo diabetes mellitus.

Vyšetření očního pozadí oftalmoskopem provádí oční lékaři a jeho cílem je prohlédnout si zadní část našeho oka, které se říká fundus a skládá se z následujících částí:

• sítnice (retina)
• terč zrakového nervu (papila)
• cévy

Toto vyšetření je často běžnou součástí skríningu očních onemocnění. Na vyšetření očního pozadí budete také pravidelně chodit pokud máte vysoký krevní tlak nebo diabetes či jiná onemocnění, která postihují krevní cévy.

Vyšetření očního pozadí oftalmoskopem se někdy označuje jako fundoskopie nebo oftalmoskopie.

Proč se vyšetřuje oční pozadí?

Oční pozadí se vyšetřuje v rámci skríningu (sledování) očních onemocnění a chorob, které postihují krevní cévy.

Mezi onemocnění, v jejichž diagnostice se využívá vyšetření očního pozadí, mimo jiné, patří:

• poškození zrakového nervu
• ruptura (trhlina) v sítnici nebo odchlípení sítnice
• zelený zákal (glaukom), který se projevuje nadměrným nitroočním tlakem
• makulární degenerace, postupná ztráta zraku ve středu zorného pole
• cytomegalovirová retinitida, zánět sítnice způsobený cytomegalovirem (CMV)
• melanom, zhoubný kožní nádor, který může postihnout i oko
• hypertenze neboli vysoký krevní tlak
• diabetes

Jak se připravit na vyšetření očního pozadí?

Před vyšetřením očního pozadí štěrbinovou lampou vám lékař do oka nakape oční kapky, které roztáhnou zornici, aby bylo oční pozadí přehlednější. Lidově se této přípravě říká rozkapání oka.

Po rozkapání oka má pacient po dobu několika hodin často rozmazané vidění a zvýšenou citlivost na světlo (světloplachost).

Proto se doporučuje chránit rozkapané oko před přímým slunečním světlem vhodnými slunečními brýlemi.

Vzhledem k tomu, že po rozkapání oka zůstává zornice dilatovaná po dobu 4 – 24 hodin, neměli byste po tuto dobu řídit motorová vozidla.

Pokud jedete na vyšetření očního pozadí autem, je proto nutné míst sebou doprovod, který vás odveze. Stejně tak byste neměli zapomenout na sluneční brýle.

Po rozkapání oka byste také minimálně 24 hodin neměli pracovat se strojním zařízením a v ideálním případě byste se měli vyvarovat také jakékoli činnosti, která namáhá oči. Nejlepší je vzít si na zbytek dne volno.

Pokud máte alergii na některé léky, nezapomeňte lékaře informovat ještě předtím, než vám oko rozkape.

Při podezření na možnost alergie lékař pravděpodobně od rozkapání oka před vyšetřením ustoupí a provede vyšetření oftalmoskopem, bez rozkapání oka.

Nicméně toto vyšetření nemá takovou vypovídací hodnotu, jako vyšetření s rozkapáním oka.

Účinky očních kapek a dalších léků užívaných v očním lékařství mohou být ovlivněny jinými léky, které užíváte. Proto je vždy důležité lékaře poctivě informovat o všech lécích, které berete, včetně doplňků stravy i volně prodejných léků.

Pokud máte zelený zákal (glaukom) nebo pokud se toto onemocnění vyskytlo či vyskytuje ve vaší rodině a u nejbližších příbuzných, měli byste o této skutečnosti rovněž informovat svého lékaře.

Při podezření na glaukom se totiž obvykle rozkapání oka neprovádí, protože látka, která způsobuje roztažení zornice může také zvyšovat nitrooční tlak.

Jak probíhá vyšetření očního pozadí?

Pokud se lékař, před vyšetřením očního pozadí, rozhodne oko rozkapat, aplikuje do něj speciální oční kapky, které dilatují (roztáhnou) zornici. Obvykle tyto oční kapky obsahují účinnou látku atropin nebo tropikamid (v ČR jsou registrované například přípravky Unitropic a Mydrane). Tyto oční kapky mohou vyvolat krátkodobé (několik sekund trvající) pálení očí a nezvyklou pachuť v ústech (například sucho v ústech, pocit hořkosti nebo kovovou pachuť v ústech).

Po rozkapání oka provede lékař vyšetření očního pozadí (někdy se rozkapání oka provádí pouze před vyšetřením štěrbinovou lampou).

V zásadě existují tři různé způsoby vyšetření očního pozadí, a to:

• přímá oftalmoskopie (monokulární vyšetření očního pozadí oftalmoskopem)
• nepřímá oftalmoskopie (binokulární vyšetření očního pozadí oftalmoskopem)
• vyšetření štěrbinovou lampou

Někdy lékaři provádí všechna tři výše uvedené vyšetření očního pozadí, jindy jen některá z nich.

Přímá oftalmoskopie

Při tomto vyšetření pacient sedí na židli ve vyšetřovně se zhasnutým osvětlením a lékař sedí naproti pacientovi a s pomocí oftalmoskopu vyšetřuje oko pacienta.

Oftalmoskop je přístroj, které obsahuje několik čoček a zdroj světla. Lékař se dívá do okuláru, kterým sleduje stav očního pozadí.

Během vyšetření vás lékař požádá, abyste stočili zrak nebo se dívali určitým směrem.

Nepřímá oftalmoskopie

Při nepřímé oftalmoskopii lékař může prohlédnout jednotlivé struktury očního pozadí podrobněji.

Při tomto vyšetření pacient leží nebo sedí v mírném záklonu. Lékař má na čele zdroj světla, kterým svítí pacientovi do oka a v ruce drží oftalmoskop, kterým osvětlené oční pozadí vyšetřuje.

Stejně jako u přímé oftalmoskopie vás lékař požádá, abyste stáčeli zrak nebo se dívali určitým směrem.

Při vyšetřování očního pozadí mohou lékaři také orientačně měřit nitrooční tlak s pomocí speciální sondy, kterou lehce „zatlačí“ na povrch oka (takzvaná kontaktní tonometrie). Nicméně toto vyšetření bylo dnes již nahrazeno takzvanou bezkontaktní tonometrií, kdy speciální přístroj vyšle do oka silný proud vzduchu a sám změří nitrooční tlak.

Vyšetření štěrbinovou lampou

Vyšetření štěrbinovou lampou nabízí lékaři stejný přehled o očním pozadí jako nepřímá oftalmoskopie, nicméně s větším zvětšením.

Pacient sedí před lékařem u přístroje zvaného štěrbinová lampa. Čelo a bradu si opře o speciální k tomu určené přípravky, které pomáhají udržet hlavu v klidu během vyšetření.

Po usazení pacienta do štěrbinové lampy lékař jasným světlem osvítí oční pozadí vyšetřovaného a s pomocí mikroskopu si ho prohlíží. Stejně jako u oftalmoskopie lékař pacienta požádá, aby se díval určitými směry a může s pomocí prstů také pacientovi otevírat oko.

Součástí vyšetření na štěrbinové lampě je také měření nitroočního tlaku (nepřímou či přímou tonometrií).

Jaká jsou rizika vyšetření očního pozadí?

Vyšetření očního pozadí je někdy nepříjemné, nicméně nemělo by být bolestivé.

Někdy můžete po vyšetření pozorovat záblesky světla v zorném poli nebo mít po zhasnutí světel v místnosti pocit, jako byste na sítnici stále měli předchozí obraz.

Tento problém by měl odeznít pokud několikrát po sobě rychle zamrkáte.

Ve vzácných případech se mohou objevit nežádoucí reakce na oční kapky, mezi které, mimo jiné, patří:

• sucho v ústech
• zčervenání obličeje
• motání hlavy
• nevolnost a zvracení
• glaukom s uzavřeným úhlem

Požádejte svého lékaře o další informace o možných rizicích vyšetření očního pozadí či nežádoucích účincích léků, které se při tomto vyšetření používají.

Co si z článku odnést?

Vyšetření očního pozadí je nejčastější oční vyšetření, které se provádí v rámci diagnostiky očních onemocnění a chorob, které mohou způsobit poškození krevních cév, jako je například diabetes nebo vysoký krevní tlak.

Vyšetření očního pozadí se provádí buď přímou či nepřímou oftalmoskopií nebo na štěrbinové lampě.

Před vyšetřením očního pozadí vám lékař rozkape oko (kápne do něj kapky, které způsobí rozšíření zornice), takže po dobu 4 – 24 hodin po rozkapání můžete mít rozmazané vidění a být zvýšeně citliví na světlo.

Proto byste neměli po rozkapání oka řídit auto ani jiná motorová vozidla minimálně po dobu 24 hodin a stejně tak byste neměli obsluhovat strojní zařízení.

Pokud jedete na vyšetření očního pozadí autem, nezapomeňte si zajistit odvoz zpět a nezapomeňte si také vzít sebou sluneční brýle, které si nasadíte po vyšetření na zmírnění potíží se zvýšenou citlivostí na denní světlo.