Mikroalbuminurie: vše co potřebujete vědět

Mikroalbuminurie: vše co potřebujete vědět
7. listopadu 2021 13:00

Mikroalbuminurie je odborný lékařský termín pro přítomnost mírně nadhraničního množství albuminu v moči. Nejedná se o onemocnění v pravém slova smyslu, ale o příznak, který může signalizovat zhoršenou funkci ledvin.

Obsah článku

  1. Příznaky
  2. Jak fungují ledviny?
  3. Co je albumin?
  4. Co způsobuje mikroalbuminurii?
  5. Diagnostika 
    1. Abnormální množství albuminu v moči
  6. Kdo by si měl nechat změřit albumin v moči?
  7. Léčba
    1. Změny životního stylu
    2. Léky
    3. Cíle léčby
  8. Mikroalbuminurie a kardiovaskulární onemocnění
  9. Co si z článku odnést?

Za normálních okolností se z těla v moči za 24 hodin vyloučí méně než 20 mg albuminu za den.

Hodnoty 20 - 50 mg za den jsou považovány za hraniční a jako mikroalbuminurii označujeme stav, kdy se v moči za 24 hodin vyloučí množství albuminu 30 - 300 mg (některé zdroje uvádí 50 - 300 mg).

Pokud albumin v moči za 24 hodin překročí 300 mg označujeme tento stav jako albuminurii nebo makroalbuminurii.

Někteří autoři používají pro diagnostiku mikroalbuminurie hodnotu poměru albumin kreatinin (ACR - albumin creatinine ratio), která se udává v mg/mmol (1).

V takovém případě se za mikroalbuminurii považují hodnoty ACR nad 10 mg/mmol.

Přítomnost albuminu v moči se někdy nepřesně označuje jako proteinurie.

Je to ale nepřesné, protože proteinurie znamená abnormální koncentraci jakékoli bílkoviny v moči, zatímco mikro nebo makroalbuminurie znamená nadhraniční koncentraci jedné konkrétní bílkoviny (albuminu) v moči.

Albumin je bílkovina, která se za normálních okolností vyskytuje v krvi, kde slouží jako přenašeč pro různé druhy látek a živin. V ledvinách by se prakticky veškerý albumin měl přefiltrovat zpět do krve a v moči by se mělo objevit jen velmi malé množství (méně než 20 mg za 24 hodin).

Mikroalbuminurie je méně závažná než albuminurie (přítomnost většího množství albuminu v moči), která bývá známkou závažnějšího poškození či onemocnění ledvin.

Mikroalbuminurie znamená, že ledviny nefungují optimálně a je také rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění (choroby srdce a cév).

Mikroalbuminurie je jednou z komplikací diabetu prvního i druhého typu.

Podle studie z roku 2016 trpí mikroalbiminurií (MAU) v České republice skoro 25 % diabetiků (2).

Příznaky

Mikroalbuminurie se většinou neprojevuje žádnými příznaky a často se zachytí náhodou, při rutinním vyšetření moči u lékaře.

Nicméně přítomnost abnormálního množství albuminu v moči může být jednou z časných známek onemocnění ledvin (3).

Příznaky zhoršení funkce ledvin se časo projevují až tehdy, když jsou ledviny opravdu těžce poškozeny, a pak se tyto stavy také velmi obtížně léčí.

Proto je důležité mikroalbuminurii nepodceňovat a pokud má pacient další rizikové faktory pro onemocnění ledvin (například diabetes nebo vysoký krevní tlak), je nutné zahájit léčbu a u pacienta pravidelně sledovat funkci ledvin, aby se předešlo jejich závažnému poškození.

Mezi příznaky špatného fungování ledvin patří zejména otoky končetin (rukou a nohou) a obličeje.

Jak fungují ledviny?

Abychom lépe pochopili co mikroalbuminurie znamená a proč je tento příznak důležitý, je dobré si připomenout jak vlastně ledviny fungují.

Hlavním (nikolivšak jediným) úkolem ledvin je filtrovat krev a odstraňovat z ní odpadní a toxické látky, které se následně z těla vyloučí močí.

Můžeme si to představit tak, že ledviny fungují jako takové velmi jemné sítko, kterým za normálních okolností prochází jen drobné částice, zatímco látky s většími molekulami se přes toto síto nedostanou a zůstávají v krvi.

Protože bílkoviny (včetně albuminu) jsou makromolekulární látky (obsahují velké molekuly), za normálních okolností by se u zdravého člověka do moči přes ledviny neměly dostat.

Při poškození ledvin dochází k tomu, že ledviny začnou propouštět i makromolekulární látky, jako jsou například bílkoviny, a ty se tak objeví v moči.

Toto onemocnění označujeme jako proteinurii, pokud se to týká specifické bílkoviny (albuminu) hovoříme o albuminurii.

Z tohoto důvodu je přítomnost albuminu či jiných bílkovin v moči známkou poškození ledvin.

Mikroalbuminurie je pak nejmírnější formou proteinurie a často bývá prvním příznakem zhoršování funkce ledvin.

Nicméně i moč zdravého člověka může obsahovat minimální množství bílkovin, které ale nesmí přesáhnout prahovou hodnotu.

V případě albuminu je normální množství vyloučené močí za 24 hodin méně než 20 mg.

Hodnoty 20 - 50 mg jsou považovány za hraniční a hodnoty 30 - 300 mg jsou považovány za mikroalbuminurii.

Co je albumin?

Albumin je bílkovina (protein), který je důležitou a nedílnou součástí krevní plazmy.

Je důležitý zejména pro udržení dostatečného cirkulujícího objemu krve a pomáhá také transportovat některé látky v krvi (které se na něj vážou).

Protože je albumin malá molekula a současně se v těle nachází ve velkém objemu, jedná se o skvělý laboratorní ukazatel onemocnění ledvin.

Jinými slovy je albumin jednou z prvních bílkovin, kterou dokážeme v moči zachytit při zhoršování funkce ledvin.

Proto je vhodné hladinu albuminu v moči měřit, a to ještě předtím než se příznaky poškození ledvin projeví.

Slovo "mikro" v názvu mikroalbuminurie naznačuje, že při tomto onemocnění je v moči přítomno jen malé množství albuminu.

Pokud se funkce ledvin dále zhoršuje, může se množství albuminu v moči zvyšovat.

V takovém případě (při překročení hodnoty 300 mg albuminu v moči za 24 hodin) již hovoříme o makroalbuminurii nebo albuminurii.

Mikroalbuminurie je tak méně závažný příznak než albuminurie.

Co způsobuje mikroalbuminurii?

Příčinou mikroalbuminurie je poškození ledvin.

Nejčastější příčinou mikroalbuminurie je diabetes. Mezi ty další patří vysoký krevní tlak, obezita, metabolický syndrom a některá vrozená onemocnění ledvin.

Nejčastější příčinou mikroalbuminurie je diabetes. Mezi ty další patří vysoký krevní tlak, obezita, metabolický syndrom a některá vrozená onemocnění ledvin.

Mezi nejčastější příčiny poškození ledvin, při kterých se může objevit mikroalbuminurie, mimo jiné, patří:

  • Vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze)
  • Diabetes prvního i druhého typu
  • Obezita a metabolický syndrom
  • Některá vrozená onemocnění ledvin (například glomerulonefritidy a další onemocnění)

V České republice je nejčastější příčinou mikroalbuminurie diabetes.

Diagnostika 

Mikroalbuminurie se diagnostikuje laboratorním (biochemickkým) vyšetřením moči.

Toto vyšetření se běžně provádí v rámci pravidelných preventivních prohlídek a/nebo cíleně, při podezření na některá onemocnění ledvin.

Odběr vzorků na vyšetření moči probíhá buď jednorázově do zkumavky (obvykle se odebírá první ranní moč) nebo se provádí dlouhodobý sběr moči (nejčastěji 24 hodin).

Jednorázové odběry jsou obvykle součástí pravidelných lékařských prohlídek, zatímco pokud chtějí lékaři přesněji zhodnotit funkci ledvin (například stanovit takzvanou clearance kreatininu, tedy kolik kreatininu ledviny vyloučí do moči za 24 hodin), využívá se 24hodinový odběr moči.

Pro diagnostiku mikroalbuminurie je důležité sbírat moč 24 hodin, protože se musí změřit "celkové množství abuminu vyloučené do moči za tuto dobu". Normální hodnota je pod 20 mg, hraniční hodnoty jsou 20 - 50 mg a mikroalbuminurie je vše v rozmezí 30 - 300 mg.

Druhým způsobem jak mikroalbuminurii diagnostikovat je podle poměru albumin kreatinin (ACR), kde za normální hodnoty jsou u mužů považovány 3,5 mg/mmol, u žen 2,5 mg/mmol, za hraniční hodnoty 2,5 - 10 mg/mmol a za mikroalbuminurii hodnoty nad 10 mg/mmol (u obou pohlaví).

Stanovení albuminu v moči není totéž co stanovení hladiny albuminu v krvi.

Koncentrace albuminu v krvi se měří z jiných důvodů než koncentrace albuminu v moči a podává informace o jiných onemocněních.

Abnormální množství albuminu v moči

Mikroalbuminurie je stav, kdy se množství albuminu vyloučeného do moči za 24 hodin pohybuje v rozmezí 30 - 300 mg.

U hodnot pod 20 mg za den hovoříme o normoalbuminurii (normální nález), u hodnot nad 300 mg pak hovoříme o makroalbuminurii nebo poněkud nepřeně o proteinurii.

Kritéria pro stanovení diagnózy mikroalbuminurie

Je důležité si uvědomit, že mikroalbuminurii nelze diagnostikovat jen z jednoho vyšetření a ojedinělý záchyt albuminu v moči tak nemusí hned znamenat zhoršování funkce ledvin.

Diagnostická kritéria pro stanovení mikroalbuminurie jsou:

  • V průběhu 4 - 6 týdnů musí být provedeno měření albuminu v moči za 24 hodin nejméně 3x, přičemž minimálně 2 měření musí prokázat abnormální koncentraci albuminu v moči (30 - 300 mg)
  • Musí se vyloučit jiná onemocnění, která mohou přechodně zvýšit vylučování albuminu do moči (akutní a chronické infekce močových cest, fyzická námaha, horečka, srdeční selhání, pyelonefritidy, glomerulonefritidy, apod.).
  • Musí se vyloučit i další faktory, které mohou dočasně zvýšit množství albuminu v moči (některé léky, zvýšený příjem bílkovin a/nebo sodíku v potravě, dehydratace, apod.).

Proto je vždy nutné výsledky laboratorních vyšetření korelovat s klinickými příznaky a celkovým stavem pacienta a teprve na základě této korelace lze stanovit diagnózu mikroalbuminurie.

Kdo by si měl nechat změřit albumin v moči?

Mikroalbuminurie je často první detekovatelnou známkou počínajícího onemocnění ledvin.

Změřit albumin v moči by si tak měli nechat především pacienti s vysokým rizikem onemocnění ledvin, tedy například lidé s vysokým krevním tlakem (arteriální hypertenzí), diabetem prvního či druhého typu, onemocněním srdce, obezitou, metabolickým syndromem a dalšími chorobami, které zvyšují riziko onemocnění ledvin (jako je například systémový lupus erythematodes).

Pravidelné měření množství albuminu v moči je vhodné také pro osoby, u kterých se v rodině vyskytují dědičná (geneticky podmíněná) onemocnění ledvin.

Léčba

Léčba mikroalbuminurie musí být komplexní a je, mimo jiné, založena na léčbě vyvolávajícího onemocnění.

Závisí také na věku a pohlaví pacienta.

V zásadě se v léčbě mikroalbuminurie uplatňují dva přístupy, a to změny životního stylu a užívání léků.

V některých případech je nutná i transplantace ledvin.

Změny životního stylu

Nedílnou součástí léčby mikroalbuminurie jsou změny životního stylu, které spočívají ve změně stravovacích návyků (například snížení příjmu sacharidů a soli) a také zvýšení pohybové aktivity.

Poraďte se s nutričním specialistou a s lékařem o nejvhodnější dietě při onemocnění ledvin a dalších opatřeních, která vám mohou pomoci.

Léky

V léčbě mikroalbuminurie se používají zejména léky, které ovlivňují základní onemocnění a tím pomáhají i snížit množství albuminu vylučovaného do moči.

V léčbě mikroalbuminurie pomáhají i léky na vysoký krevní tlak, zejména ACE inhibitory nebo sartany

V léčbě mikroalbuminurie pomáhají i léky na vysoký krevní tlak, zejména ACE inhibitory nebo sartany

Mezi léky užívané v léčbě mikroalbuminurie patří:

  • ACE inhibitory (například lisinopril), což jsou léky na vysoký krevní tlak a srdeční selhání ze skupiny inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu a velmi dobře ovlivňují mikroalbuminurii
  • Blokátory receptorů pro angiotenzin II (sartany), jako je například losartan. Tyto léky se rovněž používají na léčbu vysokého krevního tlaku a srdečního selhání a podobně jako ACE inhibitory pomáhají snížit množství albuminu vylučovaného močí
  • Ostatní léky na vysoký krevní tlak
  • Léky užívané v léčbě diabetu (perorální antidiabetika, jako je například metformin)

Obecně platí, že pokud má pacient onemocnění, která zhoršují funkci ledvin (jako je například diabetes), musí být léčba mikroalbuminurie zaměřená také na zmírnění příznaků základního onemocnění, což často pomáhá snížit množství albuminu vylučovaného močí.

Cíle léčby

Cíl léčby mikroalbuminurie závisí na konkrétní situaci každého pacienta.

V některých případech je možné mikroalbuminurii úplně zastavit, což pomáhá předcházet poškození ledvin v dlouhodobém časovém horizontu.

Někdy není možné mikroalbuminurii úplně zastavit, protože ledviny jsou již tak poškozeny, že není možné tento stav zvrátit.

V těchto případech se lékaři snaží zabránit zhoršování onemocnění.

Obecně je hlavním cílem léčby mikroalbuminurie zastavit nebo alespoň zpomalit zhoršování funkce ledvin a předejít tak selhání renálních funkcí a s ním spojenou nutností dialýzy či transplantace ledviny.

Mikroalbuminurie a kardiovaskulární onemocnění

Mikroalbuminurie je také rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, zejména infarktu myokardu a cévní mozkové příhody.

Mikroalbuminurie zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, protože jejím patofyzioogickým podkladem je dysfunkce endotelu drobných kapilár v ledvinách.

Endotel je vnitřní výstelka stěny všech cév, a tak může být mikroalbuminurie známkou poškození této struktury, což se nemusí projevit jen v ledvinách, ale i v dalších částech těla.

Proto je mikroalbuminurie významným rizikovým faktorem pro onemocnění srdce a cév, jako jsou infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

Co si z článku odnést?

Mikroalbuminurie je odborný termín pro abnormální množství albuminu vyloučeného močí za 24 hodin (nad 30 mg).

Nejedná se o onemocnění v pravém slova smyslu, ale jde spíše o známku zhoršující se funkce ledvin.

Nejčastější příčinou mikroalbuminurie je diabetes, ale s tímto příznakem se můžeme setkat i u řady dalších onemocnění, jako jsou vysoký krevní tlak, obezita, metabolický syndrom nebo geneticky podmíněná onemocnění ledvin.

Léčba mikroalbuminurie závisí na vyvolávajícím onemocnění.

Kromě faktorů životního stylu (změna jídelníčku, omezení příjmu sacharidů a soli, dostatek pohybu) se v léčbě tohoto problému uplatňují různé léky, zejména pak léky na vysoký krevní tlak (ACE inhibitory a sartany) a diabetes (perorální antidiabetika, jako je metformin a další).

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Verywellhealth.com

Zdroje obrázků:

Canva.com

Článek naposled aktualizován: 7. listopadu 2021 13:00
Datum příští revize: 7. listopadu 2023 13:00
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace