Jaké jsou příčiny hypovolémie? Doprovodné příznaky a možnosti léčby!

Jaké jsou příčiny hypovolémie? Doprovodné příznaky a možnosti léčby!
19. dubna 2022 20:52

Hypovolémie znamená abnormálně nízkou hladinu extraceluární tekutiny v těle. Nejčastěji se pojem hypovolémie používá pro označení výrazného poklesu normálního množství cirkulující krve v organizmu, nicméně obecně tento termín znamená abnormálně nízkou hladinu extracelulární tekutiny v těle.

Obsah článku

  1. Co je příčinou hypovolémie?
    1. Renální příčiny hypovolémie
    2. Extrarenální příčiny hypovolémie
  2. Co je hypovolemický šok?
  3. Jaké jsou příznaky hypovolémie a hypovolemického šoku?
  4. Léčba hypovolémie a hypovolemického šoku
    1. Doplnění chybějících tekutin, živin a minerálů
    2. Léčba vyvolávající příčiny
  5. Co si z článku odnést?

Extracelulární tekutina představuje nejen krev cirkulující v oběhové soustavě (srdce a cévy), ale řadíme sem také lymfu, tkáňový mok a veškeré další tekutiny cirkulující mimo vlastní buňky lidského těla (extracelulární = mimobuněčný).

Na tekutiny a vodu připadá 50 - 60 % celkové tělesné hmotnosti lidského těla, přičemž 55 - 75 % z celkového objemu tekutin v těle se nachází v buňkách (intracelulární tekutina) a 25 - 45 % z celkového objemu tekutin v těle cirkuluje mimo buňky (extracelulární tekutina).

Extracelulární tekutina se dále dělí na intravazální a extravazální tekutinu, neboli na tekutinu cirkulující v cévách (tepny, žíly a lymfatický systém) a mimo cévy.

Co je příčinou hypovolémie?

Nejčastější příčinou hypovolémie jsou stavy a onemocnění spojená se ztrátami vody a sodíku z těla.

Jednou z možných příčin hypovolémie jsou různá onemocnění ledvin a nadledvin

Jednou z možných příčin hypovolémie jsou různá onemocnění ledvin a nadledvin

Obecně lze příčiny hypovolémie rozdělit na renální (související s ledvinami) a extrarenální (nesouvisející s ledvinami).

Renální příčiny hypovolémie

Mezi renální příčiny hypovolémie patří:

  • Nadměrné užívání diuretik (léků na odvodnění)

  • Nedostatek mineralokortikoidů (steroidní hormony regulující hospodaření s minerály a vodou, jako je například aldosteron)

  • Ketonurie (přítomnost ketolátek v moči, s čímž se nejčastěji setkáváme při dekompenzaci diabetu prvního typu)

  • Osmotická diuréza (vylučování moči s vysokým obsahem osmoticky aktivních látek, s čímž se opět často setkáváme při diabetu)

  • Syndrom cerebrálně podmíněné ztráty soli (centrální syndrom ztráty soli nebo CSWS), což je stav vyskytující se nejčastěji u osob s nádorovým onemocněním mozku, kdy dochází k abnormálním ztrátám sodíku a vody z těla v důsledku narušení mozkových regulačních mechanizmů

  • Sůl ztrácející nefropatie (onemocnění ledvin, při kterých dochází k abnormálním ztrátám solí, zejména pak sodíku, a vody z těla)

Extrarenální příčiny hypovolémie

Mezi extrarenální příčiny hypovolémie patří:

Co je hypovolemický šok?

Hypovolemický šok je život ohrožující stav.

Jde o akutní poruchu perfúze životně důležitých orgánů, což může vést k jejich selhání a k úmrtí pacienta.

Perfúze je odborné označení pro zásobení orgánů a tkání krví, která do nich přináší živiny a kyslík a odvádí z nich odpadní látky.

Hypovolemický šok patří mezi nejzávažnější komplikace hypovolémie.

Mezi další možné komplikace hypovolémie, patří například:

  • Ischemickácévní mozková příhoda

  • Infarkt myokardu

  • Selhání jater

  • Selhání ledvin

  • Multiorgánové selhání

  • Smrt

Jaké jsou příznaky hypovolémie a hypovolemického šoku?

Hypovolémie není nemoc jako taková, ale vzniká nejčastěji sekundárně, jako příznak různých onemocnění, stavů nebo následkem úrazu (traumatu) či popálenin.

Příznaky hypovolémie jsou nespecifické (tedy mohou se objevit i u jiných onemocnění) a patří mezi ně například:

  • slabost

  • únava

  • motání hlavy

  • svalové křeče

  • sucho v ústech

  • žízeň

  • tachykardie (zrychlení tepové frekvence) a tachypnoe (zrychlení dechové frekvence)

  • arytmie (poruchy srdečního rytmu) a palpitace (subjektivně nepříjemný pocit bušení srdce)

  • hypotenze (nízký krevní tlak)

  • snížený turgor kožní

Lze říci, že příznaky hypovolémie se do značné míry podobají příznakům dehydratace, protože se vlastně také jedná o kritický nedostatek tekutin (krve) v těle.

Pokud se rozvine hypovolemický šok, objeví se další příznaky, jako jsou:

  • vazokonstrikce (stažení) periferních cév

  • cyanóza (modré zbarvení rtů, konečků prstů a sliznic)

  • oligurie až anurie (abnormální snížení objemu vylučované moči až úplná zástava močení). Zdravý člověk by měl denně vyloučit 1,5 až 2 litry moči. Při oligurii je objem vylučované moči 50 - 500 ml denně a anurie je stav, při kterém objem vylučované moči je menší než 50 ml denně.

  • zmatenost a další neurologické příznaky

Léčba hypovolémie a hypovolemického šoku

Léčba hypovolémie a hypovolemického šoku spočívá v rychlém doplnění chybějící krve, tekutin, živin a minerálů, a to jednak formou krevní transfúze a podáváním speciálních nitrožilních infúzí krystaloidních a koloidních roztoků.

Kromě toho je také nutné léčit vyvolávající příčinu hypovolémie a hypovolemického šoku a zmírňovat doprovodné příznaky (horečka, nevolnost, zvracení, průjem, apod.).

Doplnění chybějících tekutin, živin a minerálů

Pro rychlé doplnění tekutin ve formě infúzí jsou nejvhodnější a nejpožívanější krystaloidní roztoky.

Jedná se o vodný roztok obsahující životně důležité živiny a minerály.

Mezi nejpoužívanější krystaloidní roztoky patří:

  • Fyziologický roztok (lidově fýzák, což je v podstatě vodný roztok kuchyňské soli, který obsahuje 5 % NaCl a 95 % destilované vody).

  • Plasmalyte (obsahuje chlorid sodný, chlorid hořečnatý, chlorid draselný a další látky). Některé druhy roztoku Plasmalyte obsahují také glukózu, která slouží jako okamžitý zdroj energie.

  • Ringerův roztok (obsahuje chlorid sodný, hořečnatý a vápenatý, které jsou rozpuštěny v destilované vodě)

  • Hartmanův roztok (obsahuje chlorid sodný, draselný a vápenatý, které jsou rozpuštěny v destilované vodě)

Zdaleka nejčastěji se dnes v klinické praxi používá fyziologický roztok a Plasmalyte.

Na rychlé doplnění tekutin při hypovolémii se používají takzvané krystaloidní roztoky, mezi něž patří například fyziologický roztok

Na rychlé doplnění tekutin při hypovolémii se používají takzvané krystaloidní roztoky, mezi něž patří například fyziologický roztok

Koloidní roztoky jsou takové roztoky, ve kterých je jedna látka rozptýlena ve druhé.

V klinické praxi se z koloidů nejčastěji používají hydroxyethylškroby.

Léčba vyvolávající příčiny

Nedílnou součástí léčby hypovolémie a hypovolemického šoku je léčba vyvolávající příčiny.

K tomu se využívají různé léky, jako jsou antibiotika, léky proti průjmům (antidiarhoika, jako je například loperamid), léky na horečku (antipyretika, jako jsou například nesteroidní protizánětlivé léky nebo paracetamol) a mnoho dalších.

Někdy je nutné pacienta připojit na umělou plicní ventilaci, ECMO (extrakorporální membránová oxygenace) a další přístroje (například dialyzační přístroj u některých renálních příčin hypovolémie).

Co si z článku odnést?

V klinické praxi se pojem hypovolémie používá k označení nedostatku krve v cévním řečišti, což vede k různým příznakům, jako jsou motání hlavy, sucho v ústech, žízeň, tachykardie, tachypnoe nebo bušení srdce.

Příčiny hypovolémie se rozdělují do dvou skupin, a to na ty, které souvisí s ledvinami (renální) a na ty, které s ledvinami nesouvisí (extrarenální).

Nejčastější příčinou hypovolémie je dehydratace vyvolaná rychlou ztrátou tekutin z těla v krátkém čase (například při průjmech, zvracení, úrazech nebo při popáleninách).

Neléčená hypovolémie může vést k rozvoji závažných komplikací, jako je například hypovolemický šok nebo multiorgánové selhání.

Léčba hypovolémie spočívá v rychlém, obvykle infúzním (nitrožilním) doplnění tekutin, k čemuž se používají zejména krystaloidní roztoky, jako jsou například fyziologický, Ringerův nebo Hartmannův roztok a/nebo Plasmalyte.

Kromě toho je při hypovolémii nutné léčit vyvolávající příčinu, k čemuž se hodí různé druhy léků, od antibiotik, přes léky proti průjmům až po léky na horečku.

Někdy je nutné pacienta připojit na umělou plicní ventilaci či ECMO.

Léčba težké hypovolémie probíhá na jednotkách intenzivní péče v nemocničním zařízení.

Pomohl Vám tento článek? Chcete nás podpořit, abychom mohli psát více podobných článků?
Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Pubmed.com

Zdroje obrázků:

Canva.com a Shutterstock.com

Článek naposled aktualizován: 19. dubna 2022 20:52
Datum příští revize: 19. dubna 2024 20:52
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace