Výtok z ucha: nejčastější příčiny, druhy a možnosti léčby?

Výtok z ucha: nejčastější příčiny, druhy a možnosti léčby?
11. srpna 2020 23:25

Příčin výtoku z ucha je celá řada. Nejčastěji z ucha vytéká ušní maz, který pomáhá udržovat zvukovod a další části sluchového ústrojí čisté a zdravé. Mezi další druhy výtoku z ucha patří výtok čiré tekutiny, hnisavý výtok nebo krvácení z ucha.

Obsah článku

  1. Druhy výtoku z ucha a příčiny
    1. Ušní maz
    2. Čirá (bezbarvá) tekutina
    3. Krev
    4. Hnisavý nebo zkalený výtok
  2. Diagnostika
  3. Léčba
  4. Prevence
  5. Kdy vyhledat lékaře?
  6. Co si z článku odnést?

Hnisavý nebo krvavý výtok z ucha mohou být známkou zánětu středouší nebo poranění (nejčastěji prasknutí čili ruptury) bubínku.

Pokud se výtok z ucha jakékoli barvy či charakteru (čirá tekutina, hnis, krev) objeví po poranění hlavy, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. nebo krvácení z ucha objeví po poranění hlavy, je

V tomto článku popisujeme nejčastější příčiny výtoku z ucha a možnosti léčby tohoto problému. Dozvíte se také, kdy je nutné vyhledat lékaře.

Druhy výtoku z ucha a příčiny

Z uší nejčastěji vytéká ušní maz, čirá tekutina, krev, hnis nebo zkalená tekutina.

Ušní maz

Výtok ušního mazu je normálním jevem, protože ušní maz pomáhá udržovat struktury zevního a středního ucha čisté a chrání před infekcí.

Ušní maz tvoří mazové žlázky ve zvukovodu a vzniká smícháním produktů mazových žlázek (ty obsahují hlavně skvalen, lanosterol a cholesterol) s odumřelými kožními buňkami.

Ušní maz se postupně posouvá směrem k zevnímu ústí zvukovodu a k boltci, odkud vytéká z ucha ven.

Barva ušního mazu může být bílá, žlutá či hnědá.

Po smíchání ušního mazu s vodou (například při koupání nebo plavání v bazénu či v přírodních koupalištích) může dojít k naředění ušního mazu, který pak vytéká z ucha jako čirá tekutina jemně nažloutlé barvy.

Čirá (bezbarvá) tekutina

Výtok čiré tekutiny z ucha je nejčastěji voda, která se do uší dostane po koupání nebo plavání.

Pokud se vám do uší dostane při koupání voda, je vhodné dbát na pečlivé vysušení uší, v rámci prevence zánětu zevního zvukovodu (též označovaného jako plavecké ucho), který nejčastěji vzniká právě kvůli vniknutí vody do zevního zvukovodu a následného pomnožení mikrobů.

K pečlivému vysušení uší můžete použít ručník nebo vysoušeč vlasů, kterým do ucha ze vzdálenosti alespoň 30 cm budete foukat teplý (nikoli horký) vzduch.

U pacientů, kteří trpí chronickými záněty zevního zvukovodu nebo mají zvukovod zúžený, lékaři někdy jako způsob léčby využívají zavedení malé trubičky do zvukovodu (stentu), která pomáhá udržet zvukovod roztažený a usnadňuje odtok vody z uší po koupání.

Pokud čirý výtok z ucha přetrvává déle než 24 hodin, je vhodné vyhledat lékařskou pomoc.

V případě, že se výtok čiré tekutiny z ucha objeví po poranění hlavy, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Krev

Krvavý výtok z ucha nejčastěji způsobuje drobné poranění nebo poškrábání zvukovodu.

Závažnější příčinou krvácení z ucha může být ruptura bubínku, nádory středouší, poranění ucha, včetně poranění vysokým tlakem (barotrauma) nebo silným zvukem, jako je výbuch nebo výstřel (akutrauma).

K ruptuře (prasknutí) bubínku, může dojít například:

  • při ušní infekci
  • následkem silného zvuku (výbuch, výstřel nebo příliš hlasitá hudba)
  • při proražení bubínku cizím tělesem
  • při náhlých změnách tlaku (prudká změna nadmořské výšky, například prudké vynoření při potápění – kesonová nemoc nebo příliš rychlý výstup do vysokých nadmořských výšek)

Mezi další příznaky ruptury bubínku, mimo jiné, patří:

  • bolest ucha, která po ruptuře bubínku náhle odezní
  • praskání nebo zvonění v uších (tinnitus)
  • ohluchnutí na postižené ucho

V případě, že se krvácení z ucha objeví po úrazu hlavy, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Hnisavý nebo zkalený výtok

Výtok hnisu nebo zkalené tekutiny z ucha může být známkou ušní infekce, a to jak zánětu zvukovodu, tak zánětu středouší. Zvukovod je trubice, která spojuje zevní ucho se středním uchem. Jeho záněty se označují termínem otitis externa.

Zánět středního ucha (odborně otitis media) je rovněž častou příčinou výtoku z ucha. Přibližně v 10 % případů mohou ušní infekce způsobit rupturu (prasknutí) bubínku, což rovněž vede k výtoku z ucha.

Příčinou ušních infekcí bývají záněty horních cest dýchacích, chřipka nebo poranění ucha. Někteří lidé jsou k ušním infekcím náchylnější než jiní.

Kromě výtoku z ucha mezi další příznaky ušní infekce patří:

Diagnostika

K vyšetření uší používají ušní lékaři přístroj zvaný otoskop, což je v podstatě mikroskop se světlem, který umožňuje vyšetřit zvukovod a středouší a v některých případech dokáže odhalit i příčinu výtoku z uší.

Některé otoskopy jsou pneumatické a s pomocí prudce vyfouknutého vzduchu tak lékaři dokážou ukázat, jak se bubínek vyklenuje v závislosti na tlaku. V případě, že se bubínek po nárazu vzduchu nevyklene na opačnou stranu, může to signalizovat nahromadění tekutiny za bubínkem, k čemuž dochází například při zánětu.

Problémy ve středním uchu lékaři diagnostikují vyšetřením zvaným tympanometrie, při kterém lékař do ucha zastrčí malou sondu a sleduje, jak střední ucho reaguje na různé hodnoty tlaku.

V průběhu ušního vyšetření lékaři mohou také provádět sluchové testy s pomocí ladičky a dalších audiometrických přístrojů.

Léčba

V případě bakteriálních ušních infekcí lékaři pacientům předepisují antibiotika, a to jak ve formě kapek do uší, tak ve formě tabletek nebo kapslí užívaných perorálně (ústy).

Způsob podání antibiotik závisí na lokalizaci ušní infekce a také na stavu pacienta.

Úlevu od bolesti ucha přináší teplé obklady přímo na postižené ucho a také volně prodejné léky proti bolesti, jako je například ibuprofen nebo jiná nesteroidní antiflogistika.

Prasklý bubínek se většinou zahojí bez nutnosti léčby, a to během několika týdnů až dvou měsíců. V průběhu léčby se doporučuje dbát na to, aby do ucha zbytečně nevnikla voda a také je nutné zajistit ochranu uší před hlasitými zvuky a poraněním.

Pokud se ruptura bubínku nezhojí sama, je nutné prasklý bubínek zacelit operativně, a to tak, že se přes díru v bubínku přetáhne pruh nové kůže.

Na léčbu výtoku z ucha vám lékař může předepsat antibiotika a v případě, že máte pocit ucpaného nosu, může vám pomoci kombinace léků na uvolnění ucpaného nosu (dekongestiva), v kombinaci s léky proti alergiím (antihistaminika).

V případě, že je léčba neúčinná a výtok z ucha stále přetrvává, vkládají lékaři pacientům do postižené středoušní dutiny trubičku (stent), která udržuje sluchové cesty otevřené a pomáhá odvádět patologický obsah z uší.

Prevence

V některých případech není možné výtoku z ucha zabránit, nicméně přijetím níže uvedených opatření, můžete snížit riziko výtoku z ucha na minimum:

  • při koupání používejte ušní zátky, které chrání před vniknutím vody do uší a tím i před infekcí
  • smrkejte jemně, nikoli silou
  • pokud se vám do uší dostane voda, pečlivě je osušte
  • nestrkejte do uší cizí předměty

Kdy vyhledat lékaře?

Lékaře byste měli vyhledat vždy v následujících případech:

  • pokud vám z jednoho nebo obou uší vytéká krev, čirá nebo zkalená tekutina
  • pokud máte pocit zhoršení nebo ztráty sluchu na postiženém uchu a/nebo trpíte zvoněním v uších (též označované jako tinitus neboli ušní šelest)
  • pokud příznaky ruptury bubínku přetrvávají déle než 2 měsíce
  • pokud máte silné bolesti ucha
  • pokud se objeví vysoká horečka
  • pokud se objeví otok nebo zánět za uchem

V případě, že se jakýkoli výtok z ucha objeví po poranění hlavy, je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoci.

Co si z článku odnést?

Výtok z ucha může být známkou banálního problému i život ohrožujícího stavu.

Podle charakteru výtoku, lze výtok z ucha rozdělit na:

  • výtok ušního mazu
  • výtok krve
  • výtok hnisu
  • výtok zkalené tekutiny
  • výtok čiré tekutiny

Příčin výtoku z ucha je celá řada, včetně ušních infekcí, ruptury bubínku nebo nádorů ucha či mozku

V některých případech může být výtok z ucha známkou závažného problému, zejména pokud se výtok objevil po poranění hlavy.

V takovém případě je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Sdílet článek
Autor: MUDr. Michal Vilímovský
Vzdělání: lékař
Použité zdroje:

Medicalnewstoday.com

Zdroje obrázků:

Canva.com

Článek naposled aktualizován: 11. srpna 2020 23:25
Datum příští revize: 11. srpna 2022 23:25
K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti využíváme cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace