Jaké oční infekce způsobuje zlatý stafylokok? Příznaky, léčba a prevence!

Zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus) patří mezi nejčastější původce infekčních očních onemocnění.

Může způsobit záněty očních víček (blefaritida), slzného váčku (dakryocystitida), spojivek (konjunktivitida), rohovky (keratitida) nebo všech nitroočních tkání (panuveitida neboli entoftalmitida).

V tomto článku popisujeme nejčastější onemocnění, které zlatý stafylokok v oku způsobuje, včetně doprovodných příznaků a možností léčby a prevence.

Co je zlatý stafylokok?

Staphylococcus aureus (lidově zlatý stafylokok) je gram-pozitivní baktérie patřící do rodu stafylokoků.

Kromě očních infekcí vyvolává u lidí také například infekční onemocnění kůže a měkkých tkání, kostní dřeně (osteomyelitida), srdce (endokarditida) a osrdečníku (perikarditida), zápal plic (pneumonie), gynekologické záněty nebo celkovou sepsi (lidově otrava krve).

Podle některých studií je zlatým stafylokokem kolonizováno až 35 % populace a dokonce až 66 % zdravotníků (1).

Některé druhy zlatých stafylokoků jsou rezistentní na antibiotikum methicillin (anglicky methicillin), což způsobuje problémy v léčbě.

Tento druh zlatého stafylokoka označujeme jako MRSA (z anglického Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus, což lze do češtiny přeložit jako methicillin rezistentní zlatý stafylokok).

Stafylokoky jsou kulovité baktérie, které svůj název získaly podle toho, že tvoří shluky v podobě hroznů (na rozdíl od streptokoků, které tvoří řetízky).

Oční infekce mohou být způsobeny i jinými druhy stafolylokoků, jako je například Staphylococcus epidermidis.

Zlatý stafylokok v oku – jaká onemocnění vyvolává?

Zlatý sfatylokok může vyvolat infekční onemocnění všech očních tkání.

Mezi nejčastější nemoci oka vyvolané touto baktérií, mimo jiné, patří:

Zánět očního víčka (blefaritida)

Hlavním příznakem blefaritidy jsou oteklá oční víčka. Nejedná se o infekční onemocnění přenosné na druhé osoby a jeho nejčastějšími původci jsou baktérie, žijící na kůži v okolí oka (včetně zlatého stafylokoka).

Mezi další příznaky patří:

• Svědění očí
• Pocit řezání v očích
• Drobné šupinky žluté barvy či stroupky na očních víčkách
• Slepená oční víčka ráno po probuzení

V léčbě blefaritidy vyvolané zlatým stafylokokem se využívají antibiotické oční kapky, krémy a masti, které vám doporučí oční lékař nebo lékárník.

Zlatý stafylokok je jedním z původců zánětů očního víčka

Pomáhají také obklady a oplachování očních víček s pomocí tampónů.

Jak čistit oční víčka při blefaritidě?

Namočte čistý vlněný nebo bavlněný hadřík do teplé vody a přiložte ho na zavřená oční víčka na dobu 5 až 10 minut.

Jemně si oční víčka promasírujte po dobu zhruba 30 sekund.

Očistěte oční víčka od šupinek a stroupků s pomocí odličovacích tampónů či speciálních tampónů zakoupených v lékárně.

Tento postup opakujte 2x denně, vždy ráno po probuzení a večer před spaním.

Zánět slzného váčku (dakryocystitida)

Zánět slzného váčku je nejčastěji způsoben obstrukcí (ucpáním) slzného kanálku (ductus nasolacrimalis) a podle způsobu vzniku a délky trvání se dělí na akutní, chronický, získaný nebo vrozený (2).

Akutní dakryocistitida je nejčastěji způsobena nasedající bakteriální infekcí, přičemž mezi hlavní původce patří zlatý stafylokok, ostatní druhy stafylokoků a streptokoků a také hemofily (haemophilus influenzae) a pseudomonády (pseudomonas aeruginosa).

Mezi příznaky zánětu slzného váčku patří zejména otoky kolem očí (periorbitální celulitida), se zarudnutím a hnisavým výtokem z postiženého slzného kanálku.

V léčbě zánětu slzného váčku se používají konzervativní (nechirurgické) postupy, jako jsou například teplé obklady nebo Criglerova masáž.

U nekomplikovaného zánětu slzného váčku vyvolaného zlatým stafylokokem či jinou baktérií vám lékař předepíše perorálně užívaná antibiotika.

V případě těžkého akutního zánětu je někdy nutné podávat antibiotika nitrožilně.

Chronické či opakované záněty se často musí léčit chirurgicky, aby se odstranila příčina blokády slzného váčku.

Zánět spojivek (kojunktivitida)

Spojivka je tenká blanka, která pokrývá vnitřní část očního víčka a přerůstá i na oční bulbus.

Při jejím podráždění či zánětu dochází k jejímu překrvení, což vede k růžovému až červenému zbarvení oka.

Proto se v angličtině zánět spojivek označuje také jako „růžové oko“ (3).

Zarudnutí oka je častým příznakem stafylokokového či jiného zánětu spojivek

Zarudnutí očí může být však spojeno i s jinými očními chorobami.

Mezi další příznaky zánětu spojivek patří:

• Svědění očí
• Řezání a pálení v očích
• Hnisavý výtok z očí, který způsobuje slepení řas a očních víček, které pacient nemůže ráno otevřít
• Slzení očí
• Zvýšená citlivost na světlo (fotofobie, světloplachost)

Nejčastější příčinou zánětu spojivek jsou virové infekce, nicméně toto onemocnění může být způsobeno i baktériemi (včetně zlatého stafylokoka), alergickou reakcí a/nebo (zejména u dětí), stenózou neboli zúžením slzných kanálků.

I když zánět spojivek vypadá na první pohled děsivě, jen zřídkakdy způsobuje zhoršení zraku.

Na rozdíl od zánětu očních víček může být zánět spojivek přenosný na další osoby, proto je včasná diagnostika a léčba tohoto onemocnění velmi důležitá.

V případě, že je zánět spojivek způsoben bakteriální infekcí, uplatňují se v léčbě antibiotika, a to buď lokálně aplikované (oční kapky, masti, gely či krémy) nebo užívané perorálně či interavenózně (v těžkých případech). 

U alergického zánětu spojivek je nutné vyřešit příčinu - alergii, k čemuž se používají léky na zmírnění příznaků alergie, jako jsou antihistaminika.

Pokud je zánět spojivek způsoben zúžením nebo nedostatečnýn otevřením slzného kanálku (zejména u dětí), je někdy nutná i chirurgická léčba.

Zánět rohovky (keratitida)

Záněty rohovky mohou být infekční či neinfekční, přičemž infekční keratitida je celosvětově nejčastější preventabilní příčinou slepoty (4).

Mezi příznaky infekčního zánětu rohovky patří silná bolest a zarudnutí oka, svědění oka, rozmazané vidění, slzení či hnisavý výtok z oka a přecitlivělost na světlo (fotofobie).

Zlatý stafylokok je jedním z bakteriálních původců infekční keratitidy. Mezi další druhy baktérií, které mohou toto onemocnění vyvolat, patří streptokoky, pseudomonády, enterobaktérie (např. kmeny klebsiella, enterobacter, serratia nebo proteus).

Kromě toho může být keratitida vyvolána viry, včetně viru VZV (varicella-zoster virus), který je původcem pásového oparu a planých neštovic.

Infekční keratitida je velice nebezpečná, protože může způsobit trvalé poškození oční rohovky a její deformaci, což vede ke ztrátě zraku.

Proto je nutné zahájit léčbu co nejrychleji.

V léčbě bakteriální keratitidy se používají antibiotika, podávaná lokálně, perorálně i intravenózně.

V některých případech při závažnějším poškození rohovky může být nutný i chirurgický výkon (transplantace rohovky - keratoplastika, apod.).

Mezi rizikové faktory zánětu rohovky patří nošení kontaktních čoček, poranění rohovky, syndrom suchého oka nebo dlouhodobé užívání kortikosteroidů.

Zánět nitroočních tkání (endoftalmitida)

Infekční záněty nitroočních tkání (endoftalmitida neboli panuveitida) jsou nejčastěji způsobeny baktériemi a plísněmi (4).

Mezi hlavní původce patří Staphylococcus epidermidis, Staphylococcus aureus, ostatní stafylokoky, streptokoky, enterobaktérie a pseudomonády (5).

Hlavními rizikovými faktory pro endoftalmitidu jsou poranění nitroočních tkání úrazem a/nebo pooperační komplikace, kdy dochází k zanesení infekce dovnitř oka, kde se baktérie či plísně pomnoží a vyvolají zánět.

Mezi hlavní příznaky endoftalmitidy patří otoky očního víčka, červené oko, pocit tlaku či řezání v oku, hnisavý či vodnatý výtok z oka, mžitky před očima a světloplachost.

Pokud se onemocnění neléčí může dojít k podstatnému zhoršení zraku až k úplnému oslepnutí.

Léčba endoftalmitidy spočívá v užívání antibiotik (lokální, perorální či intravenózní podání).

Někdy se antibiotika injekčně vpravují přímo do sklivce.

Pokud konzervativní léčba nezabírá, je nutná operace (vitrektomie), při které se zánětem poškozený a zkalený sklivec odsaje a nahradí čirou gelovitou tekutinou.

Jaká antibiotika se používají v léčbě očních infekcí způsobených zlatým stafylokokem?

V léčbě stafylokokových infekcí se používají zejména následující antibiotika:

• Protistafylokokové peniciliny (jsou rezistentní vůči stafylokokové penicilináze, což je látka, kterou tyto baktérie produkují jako ochranu před penicilinovými antibiotiky): oxacilin (lék první volby) nebo methicilin
• Linkosamidy, kam patří klindamycin nebo linkomycin
• Glykopeptidy, kam patří vankomycin. 
• Cefalosporiny 1. (cefazolin, cefalotin) a 2. (cefuroxim, cefaclor) generace.

V případě rezistence zlatých stafylokoků na oxacilin (MRSA) či vankomycin (VRSA) se podávají ještě jiná antibiotika.

V léčbě stafylokokových infekcí se uplatňují různé druhy antibiotik

Konkrétní lék vám předepíše lékař, a to podle citlivosti příslušného bakteriálního kmene na jednotlivá antibiotika.

Prevence

Vzhledem k tomu, že zlatý stafylokok žije na kůži a sliznicích více než třetiny populace není někdy možné vzniku infekce zabránit. Z hlediska oka patří mezi největší rizikové faktory stafylokokové infekce poranění očních tkání úrazem nebo pooperačně. 

Je proto důležité dbát na dostatečnou hygienu a nechat si veškerá poranění očí kvalitně a pečlivě ošetřit a vydezinfikovat tak, aby se riziko infekce minimalizovalo. 

Někdy mohou být příčinou stafylokokových infekcí také jiné problémy (například zúžení nebo obstrukce slzných kanálků), které je v rámci prevence rovněž potřeba vyřešit, aby se riziko infekčních komplikací minimalizovalo.

Co si z článku odnést?

Přestože zlatý stafylokok žije na pokožce a sliznicích více než 30 % z nás a za normálních okolností svého nositele nijak neohrožuje, může tato baktérie vyvolávat řadu nepřijemných infekčních onemocnění, včetně očních infekcí.

Mezi nejčastější stafylokokové infekce oka patří záněty očních víček, spojivky, slzného váčku, rohovky nebo nitroočních tkání. 

V léčbě těchto infekcí se uplatňují jednak antibiotika a další léky a také různé chirurgické (operační) metody, jako je vitrektomie nebo keratoplastika.