Uzlíky na plicích: vše co potřebujete vědět

Uzlík na plicích jsou okrouhlé strukturální změny plicní tkáně. Na CT nebo rentgenovém snímku se zobrazují jako bílé skvrny různé velikosti. Uzlíky na plicích jsou nejčastěji způsobeny fibrózními změnami na plicích po zánětlivých nebo autoimunitních onemocněních. V některých případech může být uzlík na plicích i známkou nádorového onemocnění.

Uzlíky (noduly) na plicích mohou být různé velikosti a některé mohou obsahovat i kalcifikace (zvápenatělé okrsky).

Uzlíky větší než 3 cm označujeme jak masu nebo ložisko v plicním parenchymu.

Čím větší uzlík na plicích je, tím větší je pravděpodobnost, že se jedná o primární plicní tumor nebo metastázu.

Benigní uzlíky na plicích jsou nezhoubné, což znamená, že se nešíří do okolních tkání a nemetastazují do dalších orgánů.

Naproti tomu maligní uzlíky na plicích jsou zhoubné, což znamená, že se šíří do okolních tkání a zakládají vzdálená ložiska.

Nejčastější příčinou maligních plicních nodulů jsou plicní metastázy nebo primární plicní tumory.

Tento článek popisuje hlavní příčiny a příznaky uzlíků na plicích, včetně jejich diagnostiky a možností léčby.

Příčiny

Uzlíky v plicích nemusí vždy být důvodem k obavám a ojedinělý plicní nodulus nemusí vždy signalizovat rakovinu.

Podle Americké společnosti pro onemocnění hrudníku se uzlíky na plicích najdou až při 50 % CT vyšetřeních a jen v 5 % případů se jedná o známku nádorového onemocnění (1).

Ve většině případů se také uzlíky na plicích neprojevují žádnými příznaky, ovšem u některých infekčních příčin se mohou vyskytnout příznaky, jako jsou například dušnost nebo bolest na hrudi.

Obecně lze plicní noduly rozdělit na maligní (zhoubné) a benigní (nezhoubné).

Mezi příčiny nezhoubných uzlíků na plicích, mimo jiné, patří:

• Infekční onemocnění: infekční onemocnění plic způsobuje celá řada patogenů, včetně virů, baktérií nebo plísní. U některých plicních onemocnění (například u tuberkulózy) vzniká speciální typ zánětlivé reakce označovaný jako granulomatózní zánět, který je charakteristický tvorbou granulomů (buněčné shluky skládající se zejména z makrofágů a dalších buněk imunitního systému), které mohou v plicích přetrvávat i po odeznění onemocnění a vytvářet zde uzlíky. Plicní noduly také často vznikají v rámci pozánětlivých změn plicní tkáně po virových, bakteriálních či plísňových pneumoniích (včetně COVID-19 pneumonie).
• Neinfekční změny a pneumokoniózy: zánět v těle nevzniká jen při infekčním onemocnění, ale může vzniknout i při abnormálních nebo neadekvátních reakcích imunitního systému na naše vlastní buňky. Některá autoimunitní onemocnění, jako jsou například revmatoidní artritida nebo sarkoidóza, pak mohou způsobit i trvalé změny na plicích v podobě uzlíků. Další častou příčinou uzlíků na plicích jsou pneumokoniózy, což jsou onemocnění vznikající při dlouhodobé práci s některými látkami nebo v prašném prostředí. Mezi příklady pneumokonióz patří například antrakóza neboli uhlokopská pneumokonióza (zaprášení plic prachem u horníků v uhelných dolech), silikóza (onemocnění, které se objevuje u lidí pracujících s křemičitými písky - brusiči skla, tryskači ve strojírenství, apod.) nebo azbestóza (u lidí pracujících s azbestem). Při pneumokoniózách dochází k chronickému dráždění dýchacích cest a plic škodlivými látkami, což vede k fibroprodukci a vzniku uzlíků a také k dalším nevratným změnám plicní tkáně.
• Benigní nádory: mezi další časté příčiny uzlíků na plicích patří nezhoubné plicní nádory, jako je například fibrom (benigní nádor pojivové tkáně).
• Chronická plicní onemocnění: mezi chronická plicní onemocnění, při kterých se můžeme setkat s uzlíky patří například chronická obstrukční plicní nemoc, idiopatická plicní fibróza a další onemocnění plicního intersticia.  

Mezi příčiny maligních uzlíků na plicích patří:

• Metastázy: metastázy jsou vzdálená ložiska nádorů v jiných částech těla. Do plic mohou metastazovat všechny nádory, nicméně nejčastěji se s metastázami do plic setkáváme u zhoubných nádorů prsu, tlustého střeva, prostaty, měkkých tkání (sarkomy), neuroblastomů nebo u Wilmsova tumoru.
• Primární plicní tumory: uzlík na plicích může také představovat primární plicní nádor. Existuje mnoho různých druhů nádorů plic a některé postihují spíše kuřáky, zatímco jiné mohou postihnout všechny lidi bez ohledu na to, zda kouří nebo nekouří.

Ve většině případů jsou drobné uzlíky na plicích benigní, nicméně je potřeba je sledovat (existují určité protokoly, které podle velikosti uzlíků doporučují pravidelné kontroly na CT plic).

Riziko malignity plicních nodulů zvyšují některé rizikové faktory, jako jsou například:

• kouření
• vyšší věk
• výskyt nádorových onemocnění v rodině
• větší velikost či vyšší četnost uzlíků na plicích

Příznaky

Ve většině případů se uzlíky na plicích neprojevují žádnými příznaky, protože tyto změny plicní tkáně jsou tak malé, že nenarušují dýchání.

Nicméně pokud jsou uzlíky známkou nějakého onemocnění (například rakoviny plic), mohou se objevit například tyto příznaky:

• dušnost
• bolest na hrudi
• bolest zad
• nevysvětlitelné hubnutí
• zvracení nebo vykašlávání krve (hemoptýza)
• chronická únava

Diagnostika

V případě podezření na uzlíky na plicích pomáhají v diagnostice zobrazovací metody.

I když některé uzlíky na plicích mohou být vidět i na rentgenu hrudníku, nejcitlivějším a nejspolehlivějším vyšetřením pro zachycení těchto struktur je CT hrudníku (ideálně takzvané HRCT, tedy CT s vysokým rozlišením).

Nicméně často se stává, že lékaři zachytí uzlík na plicích náhodně na rentgenovém snímku (kde se popíše drobný nodulus nebo ložiskové zastínění), a pak se provádí doplňující CT vyšetření s cílem zjistit přesnou velikost a počet plicních nodulací. 

V diagnostice plicních nodulů (uzlíků) má CT vyšetření nezastupitelné místo

Lékař posuzuje nejen velikost uzlíku, ale také jeho tvar a vzhled.

Některé charakteristiky jsou spojeny s vyšším rizikem malignity. Například u větších nebo cípatých uzlíků je vyšší pravděpodobnost, že se jedná o rakovinu.

Stejně tak lékař hodnotí celkový zdravotní stav pacienta a v závislosti na výsledcích vyšetření se pak může rozhodnout pro provedení biopsie (odebrání vzorku tkáně z uzlíku a nechat ho vyšetřit pod mikroskopem).

Biopsie

Pokud výsledky CT a dalších vyšetření naznačují, že by uzlík na plicích mohl být zhoubný, může vám lékař doporučit biopsii, která jediná dokáže přesně určit o jaké onemocnění se jedná.

Toto vyšetření spočívá v odběru malého kousku tkáně z uzlíku, a to buď s pomocí jehly nebo bronchoskopicky.

Při bronchoskopii lékař zasune do průdušek ústy ohebnou hadičku s kamerou na konci, která umožňuje prohlédnout si stav dýchacích cest zevnitř a s pomocí speciálního instrumentária je pak možné odebrat vzorek tkáně z uzlíku a odeslat ho k mikroskopickému vyšetření na patologii.

Druhou možností jak odebrat vzorek tkáně z uzlíku je s pomocí duté jehly zavedené přes hrudní stěnu do uzlíku. Obvykle se toto vyšetření provádí pod CT kontrolou (navigací).

Odebraný vzorek tkáně putuje na patologii, kde se obarví a lékař - patolog ho poté vyšetří pod mikroskopem a podle druhu buněk, které odebraná tkáň obsahuje rozhodne, zda se jedná o nádorové onemocnění, zánět nebo jinou chorobu.

Biopsie se neprovádí u každého pacienta.

Pokud se jedná o uzlíky, které nevykazují zřetelné známky malignity, není nutné provádět biopsii, ale stačí uzlíky časem zkontrolovat CT vyšetřením hrudníku zda se nezvětšují.

Biopsie může být spojena s některými komplikacemi, jako jsou například krvácení, atelektáza nebo pneumothorax.

Léčba

Léčba uzlíků na plicích závisí na tom, zda jsou noduly podezřelé z malignity či nikoli.

Léčba benigních uzlíků na plicích

U uzlíků s nízkým rizikem malignity lékaři často doporučí jen pravidelné sledování. To znamená, že budete pravidelně chodit na CT vyšetření hrudníku a bude se sledovat, zda se uzlík zvětšuje či nikoli.

Pokud po dvou letech nedojde k žádné změně velikosti či počtu uzlíků na plicích je riziko malignizace uzlíku minimální a v takovém případě není nutné provádět další CT vyšetření.

Nicméně to zda je nebo není nutná další kontrola je vždy nutné probrat s lékařem, protože někdy se situace může změnit a pokud by se uzlíky nekontrolovaly, hrozí "zanedbání" péče s rizikem rozvoje závažného onemocnění.

V případě, že je příčinou uzlíků na plicích akutně probíhající infekce, je nutné začít léčit tuto infekci. K tomu se používají různá antibiotika, kortikosteroidy a další léky.

Například u tuberkulózy, která je sice v našich končinách poměrně vzácná, ale můžeme se s ní setkat, trvá léčba až 9 měsíců a zahrnuje dlouhodobé užívání několika druhý antibiotika a dalších léků.

Léčba maligních uzlíků na plicích

Pokud je uzlík maligní, znamená to, že se jedná buď o metastázu nebo primární plicní nádor.

V takovém případě je nutné zahájit léčbu, která zahrnuje chirurgické odstranění nádoru, při které se odstraní buď část postižené plíce nebo celé plicní křídlo. Dalšími způsoby léčby jsou chemoterapie, radioterapie a biologická léčba.

Konkrétní volba způsobu léčby maligních uzlíků na plicích závisí na vyvolávajícím onemocnění.

Některé nádory jsou citlivější k chemoterapii, jiné k radioterapii nebo biologické léčbě a podle toho lékař - onkolog doporučí vhodnou léčbu.

Prevence a co si z článku odnést?

Prognóza pacientů s malignímu plicními uzlíky závisí na mnoha faktorech, jako jsou například druh nádorového onemocnění nebo jeho stadium . V řadě případů umožňuje včasná diagnostika a léčba dlouholeté přežití.

Prognóza benigních uzlíků na plicích je obecně dobrá a tyto noduly většinou nepůsobí žádné komplikace.

Co se týče prevence, tak v některých případech není možné vzniku uzlíků zabránit, nicméně vhodné je přestat kouřit, protože kouření podstatně zvyšuje riziko některých plicních i mimoplicních nádorů.

Ve většině případů není ojedinělý uzlík na plicích nic závažného a postačí pravidelná CT kontrola s odstupem.

Pokud ale zaznamenáte příznaky jako jsou dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve, chronická únava nebo nevysvětlitelné hubnutí, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc.