Avitaminóza: vše co potřebujete vědět

Avitaminóza je označení pro chorobný stav vyvolaný absolutním nedostatkem některého z vitamínů. V České republice je velice vzácná, spíše se setkáváme s hypovitaminózou, což je mírnější forma nedostatku vitamínů.

 Vitamíny jsou látky, které si lidský organizmus většinou nedokáže sám vyrobit a musíme je tedy přijímat v potravě. 

Při kritickém nedostatku vitamínů (avitaminóze) pak vznikají některá typická onemocnění a poruchy, které si popíšeme v tomto článku. 

Co jsou vitamíny?

Vitamíny jsou organické chemické sloučeniny, které hrají důležitou roli při metabolických pochodech v organizmu (například fungují jako katalyzátory chemických reakcí, jsou důležité pro obnovu tkání nebo pomáhají chránit organizmus před oxidačním stresem). 

Vitamíny si lidské tělo většinou nedokáže samo syntetizovat a jedná se tedy o esenciální látky, které musíme v malém množství přijímat v potravě. 

Některé vitamíny jsou takzvaně podmíněně esenciální, tedy za určitých podmínek si je naše tělo umí syntetizovat.

Mezi podmíněně esenciální vitamíny patří například vitamín D, který se syntetizuje na kůži při jejím ozáření slunečním zářením (1).

V oblastech s nedostatkem slunečního záření je ale vitamín D rovněž esenciální a místní obyvatelé ho musí přijímat v potravě.

Obecně se vitamíny dělí do dvou skupin, a to na vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné v tucích.

Pro každý vitamín je stanovena takzvaná denní doporučená dávka a pro některé existuje také takzvaná tolerovatelná horní hranice.

Denní doporučená dávka je množství vitamínu, které bychom měli konzumovat každý den. 

Toto množství je pro jednotlivé vitamíny různé a udává se v různých jednotkách, od mikrogramů, přes miligramy až po takzvané mezinárodní jednotky (IU).

Tolerovatelná horní hranice je naopak maximální přípustná dávka dotyčného vitamínu, kterou člověk může dlouhodobě konzumovat, aniž by to mělo negativní dopady na jeho zdraví (2).

Tolerovatelná horní hranice se stanovuje zejména u vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E a K), které se v těle mohou ukládat. 

Naproti tomu vitamíny rozpustné ve vodě se v těle neukládají do zásoby a při jejich nadbytečném přísunu je jejich přebytek bez užitku vyloučen ledvinami nebo stolicí.

Avitaminóza je chorobný stav vyvolaný naprostým a dlouhodobým nedostatkem některého vitamínu, což se projevuje různými chorobami, podle toho, k čemu je chybějící vitamín v těle potřeba.

V České republice a dalších rozvinutých zemích je avitaminóza velmi vzácná a prakticky se s ní dnes již nesetkáme. 

V rozvojových zemích se ale stále můžeme s kritickým nedostatkem některých vitamínů setkat.

Avitaminóza

Avitaminóza je označení pro patologický stav vyvolaný naprostým nedostatkem některého vitamínu a projevuje se specifickými příznaky, typickými pro jednotlivé vitamíny.  

Avitaminóza B1

Absolutní nedostatek vitamínu B1 (thiaminu) způsobuje onemocnění Beri-beri (též beriberi) a Wernickeho-Korsakovův syndrom.

Nejvíce jsou avitaminózou B1 postiženy regiony, kde lidé jí chudou bezmasou stravu, složenou zejména z loupané rýže nebo obilovin.

Onemocnění Beri-beri má dvě formy, a to dětskou (infantilní) a dospělou.

Infantilní forma Beri-beri

Tato forma onemocnění se nejčastěji vyskytuje v rozvojových zemích a postihuje především kojené děti matek, které nepřijímají dostatek thiaminu v potravě (3).

Klinické příznaky se začínají projevovat ve věku dvou až tří měsíců a jsou velmi různorodé. Dítě bývá velmi plačtivé a často odmítá přijímat potravu.

Často se vyskytují kardiopulmonární příznaky, jako jsou kardiomegalie, tachykardie, bušení srdce, cyanóza,dušnost, zvracení nebo plicní hypertenze (4). 

U starších dětí dominují zejména neurologické příznaky připomínající aseptickou (nehnisavou) meningitidu, jako jsou nystagmus, zvýšená dráždivost nervů, mimovolní pohyby, obluzené vědomí a křeče, přičemž vyšetření mozkomíšního moku často neprokáže žádnou patologii (5). 

Léčba akutní formy infantilní beri-beri spočívá v parenterálním (nitrožilním) podávání thiaminu ve vysokých dávkách  100 – 150 mg, což obvykle vede k rychlému zlepšení stavu (6).

Beri-beri u dospělých

Onemocnění beri-beri u dospělých má buď suchou nebo vlhkou formu. 

Pro suchou formu beri-beri je typická bilaterální periferní polyneuropatie, při které jsou postiženy jak motorické, tak senzitivní funkce, zejména na distálních (koncových) částech končetin, tedy v oblasti dlaní a plosek nohou.

Proto je charakteristickým příznakem suché formy beri-beri pokles zápěstí a chodidel. 

Mezi další příznaky suché formy beri-beri patří parestézie či brnění končetin, svalová slabost a hypotonie. 

U vlhké formy beri-beri se k polyneuropatii přidávají ještě kardiopulmonární příznaky, jako jsou zvětšení srdce (kardiomegalie), onemocnění srdeční svaloviny (kardiomyopatie), srdeční selhání, otoky končetin a tachykardie. 

Léčba beri-beri u dospělých obvykle spočívá v parenterálním (nitrožilním) podávání thiaminu v dávkách 5 – 30 mg, a to 3x denně po dobu několika dnů. Následně pacient užívá 5 – 30 mg thiaminu per os. 

Wernickeův-Korsakovův syndrom

Wernickeův-Korsakovův syndrom je těžké neurologické postižení, které, mimo jiné, vzniká v důsledku avitaminózy B1.

Pod tímto názvem se skrývají vlastně dvě onemocnění označované jako Wernickeova encefalopatie (WE) a Korsakovův syndrom, přičemž Korsakovův syndrom se často vyvíjí právě z Wernickeovy encefalopatie a je tedy vlastně její pokročilou formou.

Wernickeova encefalopatie je těžké neurologické postižení, které se projevuje nystagmem, zmateností, oftalmoplegií a ataxií. Tento stav vyžaduje okamžitou léčbu, protože neléčená encefalopatie může způsobit smrt či nevratné neurologické postižení.

Charakteristickými příznaky Korsakovova syndromu jsou narušení krátkodobé paměti a smyšlenky (konfabulace).

Léčba Wernickeova-Korsakovova syndromu spočívá v suplementaci thiaminu. Obvykle se podávají vysoké dávky thiaminu parenterálně (nitrožilně) a také perorálně.

Beri-beri a Wernickeův-Korsakovův syndrom se mohou rozvinout také jako akutní či pozdní komplikace po bariatrických operacích (z důvodu narušení vstřebávání vitamínů, včetně vitamínu B1) a/nebo u chronických alkoholiků (7).

Denní doporučená dávka vitamínu B1 je (8):

• Děti: 0,5 - 0,9 mg
• Dospělí muži: 1,2 mg
• Dospělé ženy: 1,1 mg

Avitaminóza B2

Naprostý nedostatek vitamínu B2 (riboflavinu) způsobuje onemocnění označované jako ariboflavinóza.

Mezi příznaky avitaminózy B2 patří bolest v krku, překrvení a otoky sliznic dutiny ústní, záněty dutiny ústní, jazyka a ústních koutků, normocytární normochromní anémie a seboroická dermatitida.

Avitaminóza B2 je poměrně vzácná a prakticky se s ní nesetkáme, nicméně následující osoby, mají obecně vyšší riziko avitaminóz a malnutrice:

• Pacienti s poruchami příjmu potravy (např. mentální anorexie)
• Pacienti s malabsorpčními syndromy, jako jsou celiakie, nádorová onemocnění nebo syndrom krátkého střeva
• Pacienti se vzácnými dědičnými metabolickými poruchami, jako je například glutarová acidurie typu I, nedostatek acyl-koenzymu A dehydrogenázy nebo poruchy riboflavinového přenašeče
• Pacienti, kteří dlouhodobě užívají některé léky (zejména barbituráty)

Denní doporučená dávka vitamínu B2 je (9):

• Děti: 0,5 - 0,9 mg
• Dospělí muži: 1,3 mg
• Dospělé ženy: 1,1 mg

Avitaminóza B3

Chorobný stav vyvolaný naprostým nedostatkem vitamínu B3 (niacinu) se nazývá pelagra a mezi její hlavní příznaky patří fotosenzitivní dermatitida s hyperpigmentacemi, průjem a demence.

Mezi další příznaky avitaminózy patří zčervenání jazyka, zvracení a neurologické příznaky, jako je nespavost, úzkost, zmatenost, dezorientace, iluze, demence nebo encefalopatie.

Avitaminóza B3 z důvodu nedostatečného přísunu niacinu ve stravě je vzácná, nicméně nedostatek vitamínu B3 může být způsoben také následujícími faktory:

• Karcinoidový syndrom, což je stav, která vzniká při některých nádorových onemocněních, zejména takzvaných neuroendokriních nádorů v trávicím traktu, které se dříve označovaly pojmem karcinoid. Při tomto syndromu dochází k narušení odbourávání aminokyseliny tryptofanu, který se neodbourává na kyselinu nikotinovou, ale na 5-OH tryptofan a serotonin, což vede k nedostatku aktivních forem niacinu v organizmu a k rozvoji pelagry.
• Dlouhodobé užívání některých léků, které narušují konverzi tryptofanu na niacin. Mezi tyto léky patří zejména isoniazid (antibiotikum užívané v léčbě tuberkulózy), chloramfenikol (širokospektrální antibiotikum), některé barbituráty (například fenobarbital) nebo léky užívané v léčbě nádorových onemocnění (například fluorouracil).
• Některé vrozené metabolické choroby, jako je například Hartnupova choroba.

Léčba pelagry spočívá v léčbě vyvolávající příčiny a v doplňování niacinu.

Denní doporučená dávka vitamínu B3 je 16 mg pro dospělé muže, respektive 14 mg pro dospělé ženy (10).

Avitaminóza B5

Nedostatek vitamínu B5 (kyselina pantothenová) je velmi vzácný a projevuje se neurologickými příznaky, jako jsou parestézie a další abnormální pocity brnění, mravenčení či pálení končetin (dysestézie). Avitaminóza B5 se proto někdy označuje syndrom pálících nohou.

Léčba nedostatku vitamínu B5 spočívá v podávání chybějící kyseliny pantothenové.

Denní doporučená dávka vitamínu B5 je:

• Děti: 0,5 - 1 mg denně
• Mladší dospělí muži a ženy: 1,3 mg denně
• Muži starší 50 let: 1,7 mg denně
• Ženy starší 50 let: 1,5 mg denně

Avitaminóza B6

Nedostatek vitamínu B6 (pyridoxin) je vzácný a projevuje se různými nespecifickými příznaky, jako jsou záněty dutiny ústní, jazyka či ústního koutku a neurologickými příznaky, mezi které patří zmatenost, deprese a periferní neuropatie. Při naprostém nedostatku vitamínu B6 se objevují další příznaky, jako jsou mikrocytární anémie, seboroická dermatitida nebo epileptické záchvaty či křeče.

Nedostatek vitamínu B6 může být způsoben nejen jeho nedostatečným přísunem v potravě, ale také užíváním některých léků, jako jsou například isoniazid, penicilamin, hydralazin nebo karbidopa či levodopa.

Léčba avitaminózy B6 spočívá v odstranění vyvolávající příčiny a v suplementaci.

Denní doporučená dávka vitamínu B6 je 1,3 miligramu pro osoby mladší 50 let. Osoby nad 50 let by měly užívat 1,5 mg vitamínu B6 denně.

Avitaminóza B7 (H)

Nedostatek vitamínu B7 (též označovaný jako biotin nebo vitamín H), je poměrně vzácná.

Mezi klinické příznaky avitaminózy biotinu patří dermatitida (zánět kůže), postihující zejména oblast kolem očí, nosu a úst, zánět spojivek (konjunktivitida), padání vlasů (alopecie) a nespecifické neurologické příznaky, jako jsou apatie, halucinace, změny nálad nebo parestézie.

Někteří pacienty udávají také bolest svalů (myalgie), nevolnost a nechutenství (anorexie).

Léčba avitaminózy biotinu spočívá v doplnění chybějícího vitamínu.

Denní doporučená dávka biotinu je v rozmezí 30 - 100 mikrogramů (14).

Avitaminóza B9

Vitamín B9 (kyselina listová) je nutná pro tvorbu krevních buněk a také pro správný vývoj nervové soustavy plodu. Jeho dostatečný přísun je proto důležitý i v těhotenství.

Hlavním příznakem avitaminózy kyseliny listové je, podobně jako při nedostatku vitamínu B12, megaloblastická anémie se žloutenkou (žluté zbarvení kůže a očního bělma).

Kromě toho se nedostatek vitamínu B9 projevuje také nespecifickými neurologickými příznaky, zejména postižením smyslového vnímání a senzitivních funkcí.

Při nedostatku vitamínu B9 v těhotenství hrozí vysoké riziko vrozených vad neurální trubice (rozštěpové vady, narušení normálního vývoje mozku a míchy, apod.).

Kromě nedostatečného přísunu vitamínu B9 je příčinou jeho nedostatku také některé další faktory, jako jsou některé léky nebo vrozené metabolické poruchy a/nebo stavy spojené se zhoršeným vstřebáváním živin a minerálů v tenkém střevě.

Denní doporučená dávka kyseliny listové je 400 mikrogramů, přičemž v těhotenství lékaři doporučují ženám užívat denně 400 - 1000 mikrogramů kyseliny listové (11).

Avitaminóza B12

Vitamín B12 (kobalamin) je nutný pro tvorbu krevních (hematopoetických) buněk, tedy červených a bílých krvinek a krevních destiček.

Při avitaminóze B12 je tak hlavním příznakem megaloblastická anémie (chudokrevnost charakterizovaná přítomností velkých nezralých erytrocytů - megaloblastů, v krvi), která se při kritickém nedostatku vitamínu B12 označuje jako pernicinózní neboli zhoubná anémie.

Příčinou pernicinózní anémie je autoimunitní postižení, při kterém tělo vytváří protilátky, která narušují vstřebávání vitamínu B12 parietálními buňkami žaludeční sliznice, protože blokují tvorbu vnitřního faktoru, který je pro vstřebávání vitamínu B12 důležitý.

Avitaminóza B12 se projevuje také:

• Gastrointestinálními příznaky, jako jsou například zánět jazyka (bolest a otok jazyka a chuťových pohárků, apod.), průjem, bolest břicha, apod.
• Neuropsychickými příznaky, jako jsou například parestézie, brnění končetin, slabost, ataxie, spasticita a v nejhorším případě paraplegie (úplné ochrnutí). Pro avitaminózu B12 je typické symetrické postižení končetin (tedy současné postižení stejné končetiny na obou stranách), přičemž častěji jsou postiženy dolní končetiny než horní končetiny. Mezi další neurologické příznaky, kterými se nedostatek vitamínu B12 může projevit, mimo jiné, patří: deprese, změny nálad, podrážděnost, nespavost, zhoršení kognitivních funkcí, včetně paměti, zapomětlivost, syndrom neklidných nohou, apod.

Příčiny avitaminózy B12 jsou:

• Nedostatečný přísun vitamínu B12 v potravě (ohroženi jsou zejména striktní vegani, kteří by vitamín B12 měli doplňovat z jiných zdrojů nebo ve formě doplňků stravy)
• Nedostatečné vstřebávání vitamínu B12 (autoimunitní onemocnění, stavy po operacích žaludku, včetně totální či parciální gastrektomie, některá onemocnění, jako jsou Crohnova choroba, celiakie, onemocnění slinivky, syndrom bakteriálního přerůstání, věkem podmíněná atrofie žaludeční sliznice, apod.).
• Autoimunitní onemocnění, jako jsou poruchy štítné žlázy nebo vitiligo, zejména u pacientů s pernicinózní anémií
• Některé léky, které narušují vstřebávání živin v tenkém střevě a žaludku (například metformin, antagonisté histaminových receptorů, oxid dusnatý, inhibitory protonové pumpy). u osob s pernicinózní anémií
• Některá vzácná geneticky podmíněná (vrozená) onemocnění

Léčba avitaminózy B12 spočívá v doplňování tohoto vitamínu, nejčastěji parenterálním (nitrožilním) podáváním.

Denní doporučená dávka vitamínu B12 je 2,4 mikrogramů (12).

Avitaminóza C

Vitamín C je důležitý pro tvorbu kolagenu a jeho nedostatek se projevuje hlavně kurdějemi (skorbutem), což je onemocnění, které se v dávné minulosti vyskytovalo zejména u námořníků, kteří při dlouhých plavbách po moři měli nedostatek vitamínu C.

Pro kurděje jsou charakteristické zejména kožní projevy (petechie, perifolikulární krvácení, snadná tvorba modřin), zánět dásní, bolesti kloubů a zhoršené hojení ran.

V dnešní době jsou kurděje naštěstí již velmi vzácné.

Léčba avitaminózy C spočívá v suplementaci tohoto vitamínu. Při jeho kritickém nedostatku se podává nitrožilně, v lehčích případech stačí podání perorální.

Denní doporučená dávka vitamínu C se pohybuje od 40 do 120 mg, přičemž dospělí muži by měli užívat zhruba 90 mg denně a dospělé ženy zhruba 75 mg denně. U těhotných je denní doporučená dávka vyšší, a to 120 mg (13).

Avitaminóza A

Naprostý nedostatek vitamínu A je poměrně vzácný a projevuje se následujícími příznaky:

• Xeroftalmie (šeroslepost): jedná se o skupinu onemocnění způsobených nedostatkem vitamínu A. Mezi hlavní příznaky šerosleposti patří suchost rohovky a duhovky (kvůli zhoršení funkci slzných žlázek a narušení slzného filmu), změknutí rohovky (keratomalacie) a Bitotovy skvrny (abnormální proliferace dlaždicových buněk a keratinizace neboli zrohovění spojivky).
• Zpomalení růstu kostí
• Nespecifické kožní problémy, jako jsou hyperkeratóza (nadměrné rohovatění), frynoderma (folikulární hyperkeratóza) a destrukce vlasových folikulů a jejich nahrazení hlenotvornými žlázkami
• Zhoršení imunitní odpovědi, díky přímému i nepřímému působení na T lymfocyty a fagocytující buňky.

Mezi příčiny avitaminózy A, mimo jiné, patří:

• Nedostatečný přísun vitamínu A v potravě
• Stavy spojené se zhoršením vstřebáváním živin: zvýšené riziko avitaminózy A mají osoby po bariatrických operacích (operace na zmenšení objemu žaludku), osoby s některými chorobami (Crohnova choroba, zánět slinivky, syndrom krátkého střeva, některá autoimunitní či vrozená metabolická onemocnění, nádorová onemocnění, apod.).

Léčba avitaminózy A spočívá v doplnění chybějícího vitamínu a v udržování jeho dostatečné hladiny v těle.

Denní doporučená dávka vitamínu A je 900 mikrogramů pro dospělé muže a 700 mikrogramů pro dospělé ženy (14).

Avitaminóza D

Nedostatek vitamínu D je velmi častý a celosvětově postihuje velké množství lidí.

I když se vitamín D v těle ukládá do zásoby (stejně jako ostatní vitamíny rozpustné v tucích), v zimních měsících jeho hladina klesá a vzhledem k nedostatku slunečního záření trpí řada lidí jeho nedostatkem.

Nicméně klasická avitaminóza D spojená s jeho absolutním nedostatkem, je poměrně vzácná.

Hlavní příčinou nedostatku vitamínu D je jeho nedostatečný příjem v potravě, stavy spojené se zhoršením vstřebávání živin (operace žaludku, některá onemocnění, jako jsou například Crohnova choroba, syndrom krátkého střeva, zánět slinivky, nádorová onemocnění, apod.).

Mezi příznaky avitaminózy D patří:

• Rachitida (křivice) a osteomalácie u dětí: vzhledem k tomu, že vitamín D je nutný pro vstřebávání vápníku a fosforu ve střevě, dochází při jeho nedostatku ke snížení hladiny vápníku a fosforu v krvi (hypokalcémii a hypofosfatémii). Protože pro tělo je vápník důležitý, musí ho vzít jinde, a to z kostí. Proto při nedostatku vitamínu D dochází ke zvýšenému odbourávání vápníku z kostí, což vede k jejich oslabení (měknutí), což označujeme pojmem osteomalácie. Pokud k tomuto oslabení dojde v dětském věku, když se kosti ještě vyvíjí, dochází k jejich zkřivení a vzniká "křivice" neboli rachitida. U dospělých i u dětí se osteomalácie projevuje také zvýšeným rizikem zlomenin a poranění kostí.
• Zhoršení funkce imunitního systému: vitamín D je důležitý pro správné fungování imunitního systému a jeho nedostatek tak vede ke zhoršení imunity.

Denní doporučená dávka vitamínu D je 10 až 20 mikrogramů, respektive 400 až 600 mezinárodních jednotek (IU).

Léčba avitaminózy D spočívá v doplnění chybějícího vitamínu, a to nitrožilním či perorálním podáním.

Avitaminóza E

Vzhledem k tomu, že vitamín E se nachází v mnoha potravinách, které běžně konzumujeme, je jeho naprostý nedostatek velmi vzácný.

Mezi příčiny avitaminózy E patří:

• nedostatečný přísun v potravě (velmi vzácný)
• onemocnění a stavy, které negativně ovlivňují vstřebávání tuků: mezi choroby, které mají negativní dopady na vstřebávání tuků patří například cholestáza, zhoršená exokrinní sekrece pankreatu, některé vrozené nemoci (například abetalipoproteinémie nebo ataxie)

Hlavními příznaky avitaminózy E jsou nervosvalová onemocnění (neuropatie a myopatie, zejména spinocerebelární syndrom, ataxie, hyporeflexie a zhoršení vnímání vibrací a tlaku) a hemolytická anémie.

Léčba avitaminózy E spočívá v perorálním podávání vitamínu E a v udržování a monitorování jeho dostatečné hladiny.

Denní doporučená dávka vitamínu E je 15 miligramů.

Avitaminóza K

Nedostatek vitamínu K je častý u novorozenců, a proto se jim podává Kanavit (lék obsahující vitamín K), jako prevence krvácivé nemoci.

Mezi příznaky avitaminózy K patří snadná tvorba modřin, krvácení do sliznic, třískové krvácení pod nehty, meléna, hematurie a další příznaky související s narušenou srážlivostí krve.

Léčba avitaminózy K spočívá v doplnění chybějícího vitamínu.

Denní doporučená dávka vitamínu K je 1 mikrogram na kilogram tělesné hmotnosti.

Co si z článku odnést?

Avitaminóza je chorobný stav vyvolaný naprostým nedostatkem vitamínů.

Narozdíl od hypovitaminózy (prostého nedostatku vitamínu) je avitaminóza vzácná a setkáme se s ní spíše jen v rozvojových zemích nebo u osob s těžkými poruchami vstřebávání živin.

Avitaminózy se projevují různými příznaky, podle toho, jakou funkci příslušný vitamín v těle plní.

Mezi nejčastější příznaky avitaminóz patří kožní projevy (například kurděje nebo pelagra), neurologické příznaky (Beri-beri, Wernickeův-Korsakovův syndrom, neuropatie) či poruchy krvetvorby nebo srážlivosti krve (anémie, petechie, snadná tvorba modřin, hematurie, apod.).